|
|
|
22. 11. 2008 |
|
| Autor: vallan , 23.11.2008 | 1 měsíc 3 dny života dítěte |
| Když už tedy od posledního zápisu víme, že se Koníkovi v zajetí zdárně množí, podívejme se, co se dělo od noci 21. října , kdy se Markétka narodila.
Z nemocnice odcházely Haník s Markétkou už druhý den v poledne. Všechno probíhalo v nejlepším pořádku, Markétka sála jako by něco takového dělala celý život; to nám předvedla sotva dvacet minut po porodu. Při kontrole se sice sestrám nepodařilo změřit sluch v jednom uchu, ale dostalo se nám ujištění, že se to běžně stává a příslibu pozvání na dodatečné měření. Haníka s Markétkou jsem odvezl z nemocnice domů a jel jsem vyzvednout Zuzanku, která strávila onu noc u Vasky. Zuzanka reagovala na šťastnou zprávu s nadšením čerstvě probuzeného dítěte, které už chce domů, ale přece jen deklarovala spokojenost se skutečností, že má sestřičku. Už plánovala, jak si spolu budou hrát a byla trošku zklamaná, že Markétka bude potřebovat nějaký čas než se zapojí do sourozeneckých her a bojůvek.
V následujících čtrnácti dnech se u nás doma střídaly dvě poporodní asistentky, které chodily kontrolovat dítě i maminku, zda v mé péči nestrádají. Markétce se postupem času rozjela novorozenecká žloutenka, ale ve vcelku mírné formě, takže bylo doporučeno ji vystavovat zdejšímu slaboučkému slunci a pravidelně kojit. S kojením nebyl problém, v Markétce má Haník vděčnou klientku, která si váží kvalitní stravy. Před poslední návštěvou midwife za námi přiletěly babička Jana s tetou Libou a čtrnáct dní nám pomáhali s dětmi, chodem domácnosti a rozmělňovaly poporodní splíny. Vřelé díky, byla to neocenitelná pomoc! Pozvání na kontrolu nezměřeného ucha skutečně pošťák vhodil do naší schránky a brzy jsme se dozvěděli, že Markétka má sluch v obou jejích malých uších dobrý.
Asi tak ve třech týdnech jsme Markétku začali pokládat na břicho, aby si zacvičila a ejhle! Pěkně začala zvedat hlavičku a modrýma očima mžourat z výšek, kterých jí její síly umožnily dosáhnout. I denní rytmus miminka se změnil: zpočátku převážně spala a v noci, někdy, se probudila s tlačením doprovázeným křikem; posléze se dostavila přetrvávající fáze, kdy Markétka přes den po třech hodinách spánku dostane najíst v mléčném baru, aby pak zase ve svém kočárku spící nasávala čerstvý podzimní londýnský vzduch, a vpodvečer už je s námi radostná a častořvoucí, až do nočních hodin. Jedenáctá večer bývá tak přibližně doba, kdy je dostatečně sociálně nakojena a šťastná a plná mlíčka je odnesena do svého klecového lůžka - tedy krásné dřevěné postýlky u nás v ložnici, chtěl jsem napsat.
A jak se k té velké změně v naší rodině staví Zuzanka? V prvních dnech bylo poznat, že potřebuje větší ujištění o tom, že s ní stále počítáme - častěji za námi chodila pro pohlazení nebo pusu, chtěla se nosit, ale netrvalo to déle než pár dní, kdy zjistila, že není v ohrožení a vrátila se ke svým hrám a občasnému vzdorovitému chování tříleté holčičky. K Markétce se stále chová moc hezky a ohleduplně, dostává možnosti pomáhat při přebalování a pomáhá ráda, také se zanícením pozoruje, když Markétku koupeme (a několikrát se rozbrečela, když to propásla), snaží se tišit své hurónské projevy, když je v blízkosti sestra. Zkrátka nám Zuzanka dělá radost a v žádném případě nám situaci neztěžuje. |
|
Zobrazeno doposud 643 x.
|
|
