Jakoby se na pár dní vrátilo léto; zrodil se slunečný víkend a my jsme ho strávili s kamarády. V sobotu to byla oslava druhých narozenin Dimitriho, v neděli plavecký bazén a hřiště. Na bazénu se nás sešlo devatenáct, na hřišti pak méně, ale bylo to vydařené. Opakovat!
Chystáme se na miminko, Haník obstaral potřebnou výbavu, takže mládě nebude spát nahé v krabici od bot. Přestavěli jsme ložnici, už zbývá jen zabalit Haníkovi kufřík. Zuzanka si pomalu zvyká na školku; trochu s tím bojuje, ale akceptovala nevyhnutelnost osudu a koná jen chabé pokusy odvrátit ranní odchody do školky. Začíná slovními útoky proti pobytu ve školce jako takové, pokračuje krátkou procházkou slzavým údolím, odmítá se sama obléct, ale nechá si pokaždé lehce domluvit a nakonec s rezignovaným výrazem a Méďou Pú pod paží odchází k autu. Do školky vkráčí zasmušilá, ale jakmile se ocitne ve třídě, už se hrne za některou ze sester (říkáme jim typicky tety) a pak si hraje a nezlobí (podle toho, co nám tety referují), až dokud pro ni nepřijdeme. V tu chvíli, kdy uvidí Haníka (z nějakého důvodu ji chodí vyzvedávat Haník), nechá hry nebo dívání se na pohádku, stáhne obličej do plačtivého výrazu a trvá na okamžitém odchodu. Nevím, o co v téhle hře jde, možná je to demonstrativní protest, kterým bychom se měli utvrdit v názoru, že naše nebohé dítě školkou trpí. Naštěstí tomu tak není. |
