Hvězdy nám teď přejí, a tak po prodlevě způsobené cestováním, stěhováním, nepřízní Telecomu a prací, se Koníkovi opět hlásí zpoza kanálu. Jak jsem uvedl před ehm několika dny, událo se nám nemálo, a několika stručnými větami se o ty události s Vámi podělím.
Výlet do Čech: vzpomínky již mlhavé, je to jako kdybychom tam byli před půl rokem. Vzácně jsme během těch čtyř dnů neměli povinnosti, takže jsme slavili, těšili se ze setkání s rodinou a přáteli - tak, jak by to mělo být pokaždé. Oslavili jsme šedesátiny (2x 30) Jéni a Mirky v Černošicích, kde jsme u Křížů na zahradě potkali celou partu (a spoustu capartů), pojedli grilované selátko a kdosi tam i cosi vypil. S pokročilou hodinou se rozezněla hudba a nohy tanečníků se mrštně rozkmitaly na improvizovaném tanečním parketu. S dále pokročilou hodinou už, pravda, jelo dokola jedno cd - tuším, že to byl Kabát, rozhodně po půlnoci, když se pozůstalí svlékli z triček a naskákali do bazénu, přišel náš čas odejít. Konečně jsme měli dost času i na setkání s Micinou a Kačíkem, které proběhlo ve fotbalově vyzdobené Bolettě v Černošících (bylo tehdy ME, ještě s českou účastí). Zuzanka už si pěkně hrála s Kačenkou, je dobře, že za námi Kačík za čtrnáct dní přiletí, určitě si spolu holky užijou her a srandy. Ráno v ten den nás navštívila Vlasta, spolužačka z mé střední školy, se kterou jsme se vídávali i v Praze, a která byla jednou z prvních tet, které Zuzanka, ve své rezervovanosti, od první chvíle 100% brala. V ten samý den večer jsme jeli do Unhoště za Verčou, Martinem a jejich malým Jonášem - už jsme se dlouho neviděli. V pondělí - předposlední den našeho pobytu, jsem vyrazil večer do Prahy, kde jsem se potkal (nejen) se spolužáky z rožnovské základky, P. Pohlem a P. Vašendou (řada čtenářů jistě zná jména, některým možná víc řeknou přezdívky Globáč a Snáša). Jestli vůbec máme tolik čtenářů... Tak i tak, co bylo v hospodě, zůstane v hospodě.
Výlet do Barcelony: o pár dní později jsme se rozletěli do vyhřátého Španělska, kde nás už na letišti čekala mamka. Vznikla komická situace s kočárkem, kdy jsme už nastupovali do autobusu směr centrum Barcelony, když se Haník zeptal: "Neměli jsme s sebou kočárek?" Měli a zapomněli jsme na něj jako na smrt. Vracel jsem se k výdeji zavazadel a to nebyl věru snadný úkol. Nedá se tam jít přímo přes přílety, ale musel jsem to vzít směrem na odlety, tedy projít přes ochranku u kontrolního stanoviště, kde chtěli vidět mou letenku, kterou jsem neměl. Paní neuměla anglicky, já jsem svou španělštinu raději nevytahoval (umím prakticky jen Nemohu s tebou spát bez prezervativu), ale nakonec mávla rukou a nechala mě projít. Kočárek jsem našel a do centra jsme vyrazili kompletní. V Barceloně to vibrovalo ve dne v noci, počasí bylo mimořádně teplé (pro nás chladné Angličany rozhodně), prodejci vody budou asi ve Španělsku jedni z nejbohatších občanů. Hned v úvodu jsme podnikli turistickou cestu vyhlídkovým autobusem po Barceloně, takže jsme se mohli letmo seznámit s hlavními atrakcemi hlavního města. Město se nám moc líbilo, ale také moře, kde jsme strávili následující den. Voda byla příjemná, všichni jsme se v ní mnohokrát vystřídali. Příště seženeme větší slunečník - měl jsem spálená záda ještě asi týden nato. Procházka v parku Güel, který projektoval architekt Gaudí, završená piknikem v nedalekém parku, to byl náš další barcelonský zážitek. Mám dojem (a nejsem sám), že najít travnaté místo v barcelonském parku, je jeden z divů světa. Voda je vzácná. Gaudího park je nádherný, zejména stavby a předměty, které se v něm nacházejí. Barcelonu si určitě nenechte ujít. Ochutnali jsme i tu noční, hlavně já, který jsem to táhnul s kamarádkou Klárou a francouzským kamarádem do pěti ráno. V ulicích a uličkách to žilo, zpívalo se i tančilo; v Barceloně je zakázáno pít na ulici alkohol. Byznys pak bují v kradmém prodeji plechovek piva přímo na ulici. Z ručky do ručky, asi jako v Praze prodejci drog.
Stěhování: nás čekalo krátce po návratu z dovolené. Ačkoli nejsme sběrači předmětů a naše domácnost nepřekypovala nadměrným množstvím nábytku, naložili jsme velkou dodávku až po střechu a řadu krabic a drobnějších kousků jsme ještě několikrát vezli naším autem. Díky pomoci dvou kamarádů změnila většina vybavení bytu působiště během dopoledne, následné dostěhovávání a úklid bytu jsme pak dokončili na etapy během několika následujících dnů. V domě, který teď obýváme, jsme se zabydleli rychle a myslím, že nám tady nic nechybí. Vlastně ano! Stále nemáme věšák na kabáty, takže pokud k nám zamíříte, vezměte si, prosím, vlastní. Stěhování nám připravilo dvojí nemilé překvapení. Zaprvé došlo opět k selhání British Telecom, který místo, aby převedl internet na novou adresu, stejně jako pevnou linku, zrušil náš internetový účet a trvalo jim téměř čtrnáct dní než nám domácí internet zprovoznili. Druhá nepříjemnost přetrvává - zjistili jsme při odhlašování elektřiny ze starého bytu, že v celém domě je jen jeden elektroměr pro obě patra (v prvním patře jsou kanceláře právnické firmy) a ten byl registrovaný na mě. Došlo nám, proč nám v únoru přišel neobvykle vysoký účet za elektřinu. Tentokrát jsme po obdržení závěrečného vyúčtování nevěřícně vrtěli hlavou a přemyšleli, jak je možné, že bychom platili třikrát více než je v kraji obvyklé. Nakonec jsme ten důvod odhalili, ale tím to nekončí. Je potřeba, aby majitel domu situaci vyřešil s právníky, obývajícími kanceláře v prvním patře a dohodla se úhrada elektřiny - zpětně za dobu, po kterou patro obývají, jistě. Divil bych se, kdyby to šlo hladce, už jen proto, že zdejší výpočty účtů za elektřinu bývají založeny na odhadech, tedy pokud nejsou instalovány moderní eletroměry s automatickým odečtem (to není tento případ). Je nám trochu líto současných nájemníků bytu, možná pokračují v našich stopách.
Buď jak buď, vic než čtrnáct dní jsme nainstalovaní v "novém" domě a jsme tady spokojení. Dovnitř se nedostáváme přes několikery strmé schody, poštu nám nikdo nepřebírá a není k dispozici všem chodcům z ulice, jako to bylo dřive. Zuzanka i my si pochvalujeme zahradu, kde si můžeme hrát i grilovat. Vlastní parkovací místo také potěší, a že v noci pod okny nepořvávají opilci a do oken nehraje hudba z diskotéky nám též příliš nechybí. Pokud byste nám chtěli poslat blahopřejné přání, adresa je 20 Turnpike Lane, Uxbridge, Middlesex, UB10 0AH. |
