Aniž jsme to plánovali, ba naopak právě navzdory tomu, co jsme doposud zamýšleli, stala se dnešním dnem ze Zuzanky účastnice silničního provozu na dvou kolech vulgo cyklistka. Naše sousedka Iva nabídla Haníkovi možnost přenechání dětské sedačky na kolo po již vzrostlé dcerce Elišce a ačkoliv se hovořilo o příštím jaře a že se ještě uvidí, ve světle nutnosti výletu do Dobřichovic pro botičky jsme sedačku zkusmo namontovali dneska, na zkoušku nasadili Zuzance zapůjčenou helmičku a vyrazili na cestu. Zuzanku cestování kolmo bavilo, i když na některé průlety větších děr reagovala nespokojeným éééé. To byly ale spíše výjimky, většinu času (šlo o patnáctikilometrový výlet) byla s cestou spokojená. Mně, coby tažnému koni, se sedačka zamlouvá, mám Zuzanku hned za sebou, vím, kde se neustále nachází, v případě vozíku taženém za kolem na tyči bych tak klidný nebyl. Je to pár kilo navíc, ale jestli to má znamenat, že já pár kilo shodím, pak je to O.K., váha se tím vyrovná. V Dobřichovicích jsme koupili Zuzance krásné první kožené botičky na ven, jsou ve světlejším vínovém odstínu, spíš klučičí, ale moc Bobisce sluší a capká v nich jako by se s nimi narodila. Když už jsme byli v tom shopování, zastavili jsme se v obchodě s cyklistickými potřebami a vybavili Zuzanku její vlastní helmičkou s obrázkem zajíce, to je příhodnější než Martínkova želva. Na obrázku je Zuzanka ještě v želvě.. Přejeme Zuzance hodně šťastných kilometrů. |
