Když si na mapě České republiky v Západních Čechách najdete město Klatovy a posunete prst o deset centimetrů východně, narazíte na obec Zavlekov, kde jsme strávili uplynulý víkend. Je to dědina o pěti číslech včetně hospody a pošty, na dohled od Hnačovského rybníka; parta černošických přátel tam už víc než třicet let jezdí trávit svou letní dovolenou. Za posledním cikánským stavením v lese natáhnou elektřinu, postaví stany a čtrnáct dní se žije mnoharodinným táborovým životem (multifamily camping). Cyklistika, turistika, plavání nebo knížka a pivo, všechno je možné :) a oproti tomu prvnímu táboru před třiceti lety si tam dneska může člověk i pustit notebook s připojením na internet, tož to je pokrok.. abyste se nenechali zmýlit, není to nějaký pionýrský tábor, kde se boduje pořádek ve stanech, je tam klid a pohoda. Pobyli jsme tři noci, vyzkoušeli jsme si kojenecké táboření a po této zkušenosti se nemusíme bát se Zuzankou vyrazit pod stan. Spala celé noci jako nemluvně a přes den, i když toho moc nenaběhala, se vesele plácala na dece a ochutnávala šišky. Pravda, nebylo pořád jen veselo, prožíváme teď mamánkovské období, které se vyznačuje rykem a slzičkami, když se maminka od Zuzanky na chvíli odvrátí, anebo, nedejbože, poodejde. Vidíme ale, že jde o běžné projevy, jak to je u ostatních dětí.. většinou stačí půl minuty na odvrácení pozornosti k hračce nebo jiné zábavě a ze Zuzanky je pak zábavná společnice, až do chvíle než se zase na obzoru objeví maminka. S jídlem jde všechno hladce, jsme zvědaví, jak se projeví na váze - to se dozvíme v pátek.. Druhé piškoty Zuzance svědčí, chutnají a nemá po nich vyrážku, takže asi med...
|
