Ve světle bouřlivých kojeneckých změn, které se udály v posledních několika dnech, přinášíme další horkou novinku. Zuzanka nově vybavila svoji něžnou nenažranou pusinku ostrým zoubkem, a to jedničkou zatím uprostřed dole (nedokázala jsem odhadnout, ke které straně se hlásí, proto ho zatím zařazuji jako nestraníka). Růst zoubku se nejvíce projevil včera, kdy Zuzanka zuřivě odmítala jídlo bagrované lžičkou. Lžička narážející na bolavé dásně z ní dělala trpícího tygra. Jedna velmi hlasitá scénka proběhla na návštěvě u přátel, Davida a Lenky - chudáci, asi nikdy nebudou mít děti. Zuzanka se hned po prvním soustu rozřičela a místo aby polkla, banán s jablkem vdechla a začala se dusit. Zvuky, které následovaly, dovedly naše přátele k vražednému šílenství. Za Zuzančina ustavičného jekotu rozrazil David dveře od skříně v obývacím pokoji a vytáhl nefalšovaný husitský řemdih. "Pusťte mě na ni!" křičel rozkacený David, mávaje těžkou zbraní. Jedním divokým máchnutím rozrazil dveře dřevěné skříně, sprška třísek se snesla na drahý perský koberec v pokoji. Lenka, v obličeji rudá, měla na čele naběhlou žílu, která zběsile pulzovala.... Tak to byl tatínkův příspěvek k reakcím našich drahých přátel - já jsem křísila nedýchajícího kojence, takže scénka za bambusovou oponou oddělující kuchyň a obývák mi unikla. Tatínkův text je samozřejmě výplod jeho (ne)mocného mozku. Vše se do deseti minut uklidnilo, kojenec byl nakojen a uspán při společné procházce parkem Jezerka, zakončené v restauraci lahodným rezavým mokem (v tatínkově případě nealkoholickým!!!). Rostoucí zoubek přinesl ještě jednu nepříjemnou změnu, která zklame zájemce o Zuzančiny mrkvičkové poklady. Úhledné šištičky a cihličky byly bojem se zuby naředěny na nevzhlednou kašičku. Nezdary při krmení mě, maminku, doháněly k šílenství, a tak jsem dnes dokonce telefonovala dětské paní doktorce, abychom se na kojence tajně domluvily. Doporučila mi přidávat do jídla mateřské mléko. Radou jsem se řídila, však marně. Zuzančiny dásně se rozevřely jen při "rozhovoru" s babičkou Dášou, která přišla na návštěvu akorát při pokusech o odpolední ovocnou svačinu. Dále jsem na lékařské doporučení vyměnila čaj. Novinkou je čaj Spokojené bříško, který se od předchozího liší hlavně barvou, velmi blízce připomínající Zuzančin vysněný nápoj, Pilsner Urquell. Minulý týden jsme se Zuzankou začaly chodit do společnosti. Každé pondělí, středu a pátek totiž hřadují spřízněné matky u obchodu a květinářství na Vráži. Zuzanka má nové přátele (Lucinku, Danielku, Elišku, Míšu a Honzíka), zatím na sebe jen slintají, ale za pár let už si taky "zahřadují" jako my, maminky. Tímto jsem vyčerpala své básnické střevo do poslední kapky, a proto se s Vámi, drazí čtenáři, loučím. Příště Vás jistě opět oblaží MOCNÝ tatínkův mozek. |
