Po Zuzančině boku čas letí jako vlaštovka, člověk přebalí pár plen a týden je v čoudu. Na psaní Zuzančiných stránek jsem neměl myšlenky a Haník už vůbec ne. Nemůžeme si však dovolit ztratit těch pár věrných čtenářů, kteří nám zůstali; několika stručnými větami Vám popíši rodinné události uplynulých deseti dnů. - Vsuvka: je šest hodin večer, za dnešní pracovní odpoledne jsem stihl napsat čtyři řádky, a to je za víc než týden maximum. - Z minulého týdne stojí za zmínku páteční popoledne, kdy jsme s Bobinkou a vypůjčenými bruslemi podnikli expedici na zamrzlou Berounku. Parádně jsme si zabruslili, s kočárkem je to o poznání větší dřina než bez něj, ale jako posilovací stroj dobrý. Nebruslili jsme na místě, ale jeli jsme jednou po proudu řeky z Mokropes do Černošic, pak zpátky do Mokropes a do třetice nazpět. Ačkoliv to po dlouhodobém lenošení (procházky s kočárkem nepočítaje) nohy znatelně pocítily, bruslení nás bavilo, a tak jsme v sobotu sportování zopakovali. Už ne tak vydatně, pospíchali jsme totiž domů, kde jsme chystali pro návštěvu. Ohlášeni byli Micka s Kačíkem, Marča a Siršar. Marča se snoubencem se bohužel nedostavili a Micka s Kačíkem zachraňovaly situaci. Krásné bylo, jak Kačenka tiskla svou tvář ke tváři naší Zuzanky, opravdu roztomilé a pěkné. Ani jsem ten okamžik nechtěl rušit fotografováním. Pondělí byl den zubařský, Haník byl po mnoha a mnoha měsících objednán k zubaři a my se Zuzankou jsme Haníka doprovázeli. Haník byl v ordinaci docela dlouho, asi 45 minut; Zuzanka byla statečná, asi minutu si zakřičela, pak už se nechala nosit po čekárně a okukovala střídající se strejdy a tety. Včera, tedy v úterý, jsme Bobinku poprvé vyvezli vlakem, do stověžaté matičky Prahy. Byl to menší nákupní výlet, Zuzka si přivezla novou mikinu a hračky do vany, my s Haníkem převážně praktické nástroje. Vykonali jsme také hodinovou zastávku v krmící stanici, tedy u Haníkova zaměstnavatele v Celetné, kde kolegové a kolegyně oňuchali Bobinku. Zuzanka byla klidná, pětihodinový výlet proběhl bez incidentů. Uf, co jsem nenapsal za deset dní, zvládl jsem v půl hodině, a to s desetiminutovou vsuvkou konverzace s kolegou. Zuzanka roste a sílí, je šikovná, chytá do rukou různé předměty a snaží si je nacpat do pusy bez ohledu na jejich velikost nebo materiál. I nás někdy tahá za nos, zatím jen v dobrém slova smyslu. Denní režim je v podstatě beze změny: Zuzka vstává asi v osm, dopřává si v průměru tříhodinové spánkové intervaly, po probuzení se protahuje na zádech, leží na bříšku a nádherně pase koníčky, pak dostane najíst a po jídle už je čas na hraní v postýlce, kdy si většinou sama hraje s hračkami. Mezi půl sedmou a sedmou se Bobinka odebírá do lázně, odkud se, růžová a voňavá, vynoří přibližně před půl osmou, aby pásla kozí stádo. Dámy prominou, chtěl jsem napsat, že ji Haník nakojí. Pak má Zuzanka delší přestávku, hraje si, znovu jí, čteme pohádku, a jde spát mezi půl desátou a desátou. V noci se obvykle probudí jednou a způsobně si řekne mamince o jídlo. Blíží se konec směny, ještě je potřeba upravit fotky, vlomit je do tohoto dokumentu, nahrát na web a tradá domů. Vím, bylo to dnes více popisné a méně náladové; je to dáno mírou spěchu, ve kterém píšu. Příště se polepším. Nebo raději nechám zase pro změnu psát Haničku. |
