Včerejšek byl velmi náročný, hektický pro Zuzku i pro nás. Dopoledne jsme vykonali návštěvu u paní dětské doktorky. V ordinaci nebyla, k našemu překvapení, paní doktorka Pokorná, ale jiná paní doktorka. Proč? To nevím, nebyl jsem vevnitř, abych se zeptal, a Haník to nezjišťoval. Hlas měla paní doktorka podobný jako paní doktorka Pokorná, takže mě zmátla - seděl jsem na lavičce pod oknem ordinace, četl noviny a občas jsem zaslechl klidný altový hlas paní doktorky. Ať už byla vevnitř která paní, byla s naším kojencem spokojená, a tak i my jsme náramně spokojeni. Zuzanka nadále utěšeně roste, vytáhla se do výšky a přitom si drží váhu jako baletka. Tedy její míra a váha jsou 54 centimetry a 4240 gramů. Dostala mastičky na opruzený zadeček a na tvářičky - připadá nám, že druhá jmenovaná čpí benzínem a nějakou hovínkovou směsí... a tím teď mažeme Zuzčiny tváře. Po obědě jsme se naložili do Konispřežky a vyrazili do hlavního města, kde měl pro změnu Haník vykonat prohlídku u dermatoložky. Návštěva to byla krátká, a tak jsme odtlačili kočárek o pár ulic dál do Celetné, kde měl Haník ve Vizeu přichystané lejstro. Zdrželi jsme se ve Vizeu nejméně hodinu, než Haník Zuzanku v zasedačce nakojil a především než se u nás vystřídala řada kolegů a kolegyň Haníka, kteří se přišli podívat, jak to těm dvěma sluší. Tlačit kočárek v centru Prahy není žádný med, spíš sportovní výkon: slalom mezi auty zaparkovanými na chodníku a psími exkrementy, navíc kolemjdoucí a okolostojící nejsou vždy ve střehu, pozorní nebo snad ohleduplní. Kýčovitá vánoční atmosféra obchodního centra Prahy s lacinými lákadly pro turisty; Vivat McSanta!
Takto jsme se propracovali k večernímu vyvrcholení programu včerejšího dne, návštěvě koncertu v Městské knihovně v Praze na Mariánském náměstí. Jak jsme se dřív domluvili, odvezli jsme stále hodnou Zuzanku do Řep, kde ji čekalo vlídné přijetí tety Micky, strejdy Tomíka a sestřenky Kačenky. Bylo smluveno, že nám Zuzku na pár hodin pohlídají, ať můžeme, zejména Haník jít mezi lidi, poslouchat hudbu. To se ví, že pro Haníka to byla emočně náročná záležitost, protože to bylo poprvé, kdy měla být několik hodin bez miminka - útěchou jí však bylo, že Zuzanka bude v dobré péči, a navíc šlo opravdu jen o asi tři hodiny odloučení. V Řepích dostala Zuzanka večeři přímo od zdroje a Haník rovněž odstříkal něco mléka pro Zuzku, až dostane později hlad. V sedm jsme vyrazili směr centrum a v půl osmé, těsně před vstupem do knihovny, jsme vytvořili telefonický most do Řep a ujistili se, že Zuzanka spí. Koncert byl úchvatný, Zuzana Lapčíková cimbálovala a zpívala moravské lidové písně, na piano Petrof ji doprovázel Emil Viklický, basistu jsem nepoznal a jeho jméno jsem přeslechl, to však neubírá síle jeho hudebního citu, talentu a zručnosti, bicí doprovod obstaral spolehlivě a lišácky Laco Tropp. Tedy lidovky v jazzovém aranžmá; strhující byl zejména hlasový projev Zuzanky L., která má opravdu hebký hlas, avšak dokáže s ním i pořádně zařičet (jako ta naše Bobinka, jen jaksi koordinovaně). Zuzana Lapčíková je těhotná, odhadli jsme to na 7-8 měsíc, musí být hudbě jistě oddaná tělem i duší, když v tak pokročilém stavu zasedne za cimbál, asi metr od bicích nástrojů. Také si myslím, že se její těhotenství nutně promítá i do jejího projevu, ale viděl a slyšel jsem ji poprvé, tedy těžko porovnat. Hudební zážitek tedy výtečný, leč nesoustředěný ze strany Haníka i mě. Myslím, že ze strany Haníka šlo o jednostrannou záležitost, myslela výhradně na Bobinku, jak se má a co dělá, já jsem se kromě Bobinky zabýval i jinými aspekty svého života, podněcovala mě k tomu hudba z oblasti, kde jsem vyrostl. Na začátku prvního přídavku, přesně ve 21:28, jsme se zvedli a ze sálu se v tichosti vytratili. Pospíchali jsme za Zuzankou. V telefonu jsem měl dvě přijaté zprávy od Micky. V první stálo, že Zuzanka kakala a ve druhé nám oznamovala, že Zuzanka dostala najíst a vše OK. Bylo to uklidňující, ale i tak jsme byli nervózní. Před odjezdem do Řep jsme zavolali Micce, která nás uklidnila, že Zuzanka spí, ať se klidně stavíme někde ke krmelci, pojíst a popít. I udělali jsme zastávku U veselého bizona na Smíchově, odkud jsme vcelku záhy vyrazili do Řep. Tam se tancovalo kolem Zuzky, v tmavém obýváku, kde v koutě slabě blikotala jedna malá žárovka, seděly Micka s mladou sousedkou a klidnily Zuzanku, kterou trápily prdíky, a s naším příchodem se i rozkřičela. Jistě že radostí. Taky jsme byli šťastní, že je s námi, tolik nám chyběla. Věci už nám Micinka nachystala, takže jsme jen popadli vše potřebné a odporoučeli se, než Zuzanka vzbudí Tomíka s Kačkou. Po cestě domů se Zuzka uklidnila, ačkoli když jsem ji v Černošících sbíral v autosedačce z auta, vykoukla na mě její hluboká modrá kukadla. Doma dostala najíst, zaprděla nám na dobrou noc a spala krásných šest hodin.
V závěru posíláme hluboké díky Řep, Micině a Tomíkovi. Určitě to zase zopakujeme ;-)
|
