POZOR ZMĚNA AUTORA TEXTU!!! - již před pár dny mi bylo naznačeno, že na těchto stránkách chybí můj (mateřský) pohled na náš rodinný život po radostném příchodu malé Zuzanky. Dnes jsem se tedy konečně odhodlala a díky, na večer nezvykle dlouhému, spánku našeho čertíka se do psaní pouštím. Nebudu psát, co dělala Zuzanka posledních pár dní, protože nedošlo k žádné výjimečné události a vypočítávat tu použité plenky nebo snad promňoukané a prokřičené hodiny by mohlo vést ke ztrátě těžko získaných čtenářů. Takže, jak to vidí maminka: Zatím vynechám část, kdy jsme Zuzance říkali především Radegast, tedy dobu, kterou trávila s hlavou pod vodou. Po těžké chvilce na porodním sále (díky Zuzanko, že jsi tak pospíchala a narodila se za 4 hodiny od nástupu na sál!!)jsem uslyšela první Zuzčin výkřik a spíš než obrovskou radost jsem pocítila neskutečnou úlevu, že je to nejhorší za mnou. Zuzanka se mnou a tatínkem byla ještě dvě hodiny, které si jen matně vybavuji. Naprosto přesně si však pamatuji nepříjemný pocit, kdy nám Zuzanku odvezli a mě poslali spát - spát po takové události jde dost těžko a v porodnici mi to ještě vylepšili tím, že mě uložili do pokoje, kde vegetili další dva ukřičení novorozenci. Po cca dvou hodinách spánku mi v šest ráno přinesli spokojenou Zuzanku a předvedli jak se s dítětem zachází - kam co namazat, kde co očistit, čemu se v porodnici říká kabátek (plena utažená kolem horní části těla dítěte).... Byl to rychlokurz, a tak místo nějšťastnější maminky na světě jsem byla maminka vyděšená. Díky již zmíněné společnosti jsem však do všeho, včetně chodu porodnice, rychle zapadla, a tak druhý den konečně přišel ten krásný radostný pocit ze zrovna narozeného křiklouna. Zuzanka zpočátku nevěděla, jak to udělat, aby z té věci, co jí maminka za pomoci sestry cpe do pusy, teklo to sladké, co jí dělá dobře v bříšku a následně plní plenky. Tehdy jsem zjistila jakou sílu má dětský křik. Zuzanka měla rychle pověst čertice a já měla nervy na pochodu. Vše jsme nakonec zvládly a pátý den nás pustili domů. Na cestu ješte přidali očkování proti TBC. První chvíle doma byly klidné - Zuzanka spala a my jsme se na ní chodili co pět minut dívat a rozplývali se, jak je krásná. Dál už většinu událostí znáte (včetně počtu pokaděných plen/den). Po několika dnech doma jsem si rychle uvědomila, jak je na mé péči Zuzanka závislá, a začalo mi docházet, že jsem doma uvázaná a nemůžu si jen tak na pár hodin odskočit třeba na panáka a pročistit si hlavu. Zjistila jsem, jak je těžké najít si chvilku času na krátkou elektronickou debatu s kolegy z práce. Organizace krmících mezičasů je však den ode dne lepší a je tedy i čas postarat se o domácnost, a dokonce také dost času na potřebný odpočinek. Moje vyprávění zatím konči, ale neloučím se navždy... |
