|
|
|
Identita romských dětí v DD |
aneb pole neorané, posuďte sami... |
|
| Autor: Romčátka , 18.12.2008 | |
| Romské děti v dětském domově
A nyní prostřednictvím rozhovoru s vychovatelkou Marií Repkovou, navštívíme Dětský domov v Sazené u Velvar. Paní Repková původně vystudovala státní konzervatoř, obor klavír a toho využívá ve své současné pedagogické praxi. Se zdejšími dětmi založila hudební soubor, ve kterém se hrají a zpívají také romské písničky. Ale nejprve něco o její práci obecně. Alžběta Janíčková se Marie Repkové zeptala, zda se u dětí v Dětském domově eviduje také jejich národnost.
"Uvádí se. Každé dítě má svou evidenci, má tam svou minulost nebo posudky z diagnostického úřadu. Je to taková tajná karta, kde je vždy uvedeno, k jaké skupině patří."
"Pozorujete třeba, že romské děti přicházejí do dětských domovů z jiných důvodů než ostatní děti?"
"Ty důvody bývají tak nějak promísené. Jednoduše, nemoc rodičů, ta se může projevit jak u romských rodičů, tak u rodičů bílých, že to takhle nazvu nebo to, že někdo ztratí možnost mít byt s příslušenstvím, které tam patří, třeba WC, koupelna."
"I to může být důvodem, že se dítě dostane do dětského domova?"
"Na přechodnou dobu i to se může stát, ale pochopitelně jsou tam ty důvody hlubší. Sociální pracovníci, prostřednictvím školy nebo někoho, se dozví o problému a ta otázka se řeší."
"Proč si myslíte, že je vídáno poměrně dost Romů v dětských domovech? Je to podle vás předsudek?"
"Zrovna náš domov, bych řekla, nemá nadpoloviční většinu. Pokud to dítě někdo nechce, to může být člověk jak bílé rasy, tak to může být Čech, Slovák, kdokoliv."
"Nebo ho může chtít, ale nesplňuje, jak jsme si řekli, podle sociálních pracovnic nebo podle zákonů nějaká pravidla?"
"My opravdu děti vůbec nerozlišujeme, abychom s nimi měli třeba hodiny romštiny nebo se jim věnovali v tomto ohledu nějak specielně... ano, jsou u nás romské pohádky... ale ve své podstatě ani z vlastní zkušenosti nedokážeme těm dětem nějak pomoct. Nikdo z nás jazyk ani moc tu kulturu neovládá. Přece jenom jsme léta vyrůstali v tom, že je to nějaká taková spodina, co si budeme povídat, je to tady tak, nebo bylo to třeba dlouhou dobu tak. A zásadně ty děti byly stavěny na úroveň zvláštní školy, přitom tam stačilo velmi málo, aby jim člověk mohl pomoci se dostat trošinku jinam. Sama bych chtěla se s nimi lépe seznámit, i s tím jazykem. Momentálně tam mám dva chlapce, kteří byli dlouhou dobu doma, takže jsou tou atmosférou načichlí, jsou toho plní. Ty jejich dvojhlasy, to už oni dokázali docela dobře cítit. Mám s sebou i nahrávku a bylo by možné to použít jako takovou ukázku. Chtěla bych to rozšířit na více dětí."
zdroj: http://romove.radio.cz/cz/clanek/18955#8 |
|
Zobrazeno doposud 730 x.
|
|
