Letního počasí jsme si v Anglii tento rok moc neužili a máme tady podzim. Zuzanka sbírá zežloutlé spadlé listy a přenáší je z místa na místo. Některé lístečky obarvujeme vodovkami a otiskáváme na papír. Vodovky jsou teď u nás velký hit, malujeme každý den a příště pár obrázků vyfotím a vystavím zde, abyste se mohli kochat.
Zuzanka začala minulý týden navštěvovat školku - zatím jen na pondělní a páteční dopoledne neb více místa ve školce nemají. Jde o školku tady v okolí dost populární, TLC u nemocnice Hillingdon, asi patnáct minut chůze od našeho domu (dvacet pro šťastné hrochy). Zvenčí vypadá školka jako shluk unimo buněk, ale vevnitř se první rozpačitý dojem vytratí, interiér je barevný a veselý, i sestry ve školce jsou barevné a veselé, to platí i o dětech. Zuzanka nebývá příliš veselá, rozhodně ne ve chvílích, kdy ji ráno ve školce ponecháváme jejímu dětskému osudu. Když jsem odcházel ze dveří školky ven, ještě jsem ji slyšel vřískat. Ale lepší se, zvyká si - před pár dny mi dokonce říkala, že chce jít v pátek do školky. Dnes (čtvrtek) už to popřela a tvrdila, že tam nepůjde, ale já si to nemyslím. Pracovnice školky na mě udělaly velmi dobrý dojem (Haník je také spokojený), většinou jde o slečny a mladé paní. Překvapily mě už při mé první návštěvě se Zuzankou, když jsme tam šli na hodinu, aby si Zuzanka postupně zvykla na prostředí školky. Už ve dveřích Zuzanku s úsměvem oslovovaly jménem a hned se jí začaly věnovat. Tahle školka se pyšní svým propracovaným vzdělávacím a pečovatelským programem pro děti ve věkovém rozmezí od šesti týdnů (to není překlep) do jedenácti let. Vážně s těmi dětmi pracují, už před nástupem do školky jsme vyplňovali několik formulářů, kde jsme mimo jiné psali slohovou práci na téma "Jaká je naše představa o rozvoji Zuzanky v této školce". Nevím, jaké zázraky zvládnou s naší dcerunkou během dvou dopolední v týdnu, ale zásadní pro nás je, že je Bobinka mezi svými vrstevníky, kde se nedomluví česky. Podle toho, co mi jednou večer vyjevila, jsou děti tím důvodem, proč se jí ve školce nelíbí - nejvyšší čas, že tam začala chodit. Po její poslední návštěvě mi už její tón zněl celkem pozitivně, dokonce prohlašovala, že dětem zpívala Kočka leze dírou. O jejím dalším prospívání Vás budeme informovat na těchto stránkách.
Haník se blíží do terminálního stádia těhotenství, statečná, jak ji známe. Předevčírem byla na prohlídce u porodní asistentky (midwife), opět a stále všechno v pořádku. Dítě je natočené hlavou dolů, tedy opatrně vykukuje ven a už se zajisté těší, jako my. Haník nemůže v noci dobře spát, tím opravdu trpí, ale není pomoci. Toto těhotenství prožívá Haník, myslím, s většími obtížemi než v případě se Zuzankou. Ale už tam skoro jsme a ukřičený, hladový uzlíček Haníkovi určitě vynahradí probdělé noci.
Od bouračky uplynul měsíc, nachodili jsme od té doby slušné kilometry (k něčemu to bylo dobré), vzpomínám si na jediný výlet, který jsme zvládli (?). Řekli jsme si, že by Zuzanka ráda viděla letadla na letišti Heathrow, takže jsme naskočili do autobusu a nechali se odvézt na letiště. Z terminálu 2, který je asi nejblíže k nám (rozhodně tam končí autobus, který jede skoro od našeho domu), jsme se vlakem posunuli na nedávno slavnostně otevřený terminál 5, abychom zjistili, že pokud neprojdeme odbavením a bezpečnostní kontrolou až k odletovým bránám, uvidíme letadla jen na obrázcích. Prošli jsme se po novém terminálu (ocel/sklo), Zuzanka si pohrála u vodotrysků na nádvoří a odporoučeli jsme se na terminál 3, kde jsme narazili na dočista stejnou překážku. Éra jsme neviděli, ale i tak bylo příjemné vypadnout z Uxbridge. Výlet jsme završili ve velmi pěkné restauraci, která je na kopci nad Uxbridge - interiér odlišný od všudepřítomných tradičních anglických hospod, velmi světlý, čerstvé květiny na stolech, květiny namalované na zdech; určitě tam zajdeme, až tady budete. Dali jsme si tradiční anglické jídlo, jehož název už si nevybavím, ale byly to kousky hovězího na černém pivu, obalené v křupavém těstíčku. Na začátku to byl zlatavý kvádr, ze kterého se ta dobrota dolovala. Příloha klasicky šťouchané brambory a dušená zelenina. Omáčka z masa (s pivem) v omáčníku na zalití.. Moc dobré.
Konečně si jdeme zítra dopoledne vyzvednout auto, které jsme si vybrali a zálohu za ně zaplatili. Do školky pro Zuzanku můžeme jet v nové (ojeté) fordce, jako ostatní angličtí rodiče. Při zkušební jízdě s prodejcem jsem poprvé řídil auto s volantem vpravo. Varoval jsem ho předem, ale nakonec to nebylo tak úplně jiné, jak jsem se předtím trochu obával. Řadící páka po levé ruce je lišák, pravačka má stále tendenci řadit, ale může tak nanejvýš stáhnout okénko. Rychlosti se mění ve stejném směru jako v našich autech, tedy jednička doleva/nahoru, atd.. I pedály jsou tam, kde mají být, takže hlavní úkol je přeorinetovat se ve smyslu odhadu vzdálenosti levé strany auta od kraje vozovky, případně toho, co je u krajnice zaparkované.
Naše nabouraná škodovka stále odpočívá na parkovišti za domem a my čekáme, až něco vypadne z anglické pojišťovny. Varovali nás, že to může trvat jeden až dva měsíce; jsme obrněni trpělivostí. |
