Tedy ještě zpět k té svatbě. Lorraine, basistka z naší kapely, si brala Neila, se kterým žijí už řádku let. Byli jsme pozváni na obřad a pak na večerní taškařici, vše nedaleko od sebe a též ne daleko od Uxbridge. Na obřad, který se konal v metodistickém kostele, jsme se dostavili včas a u dveří toho Božího příbytku jsme dostali do ruky program od patřičně ustrojeného uvaděče Dana, zpěváka našeho. Zaujali jsme místa v zadních lavicích, za námi seděla Danova sestra Tracy s manželem a malou Katie, která je o čtyři dny starší než Zuzanka. Obřad probíhal podle programu, nějaké modlitby, proslovy dvou řečníků, poté sliby ženicha a nevěsty a dvě písničky pro potěchu ucha Pána jejich. Celý obřad trval nanejvýš hodinu, Lorraine s Neilem si odpřísáhli věrnost až za hrob a maminky slzely dojetím. Zuzanku obřad zaujal, hlavně písničky, a v závěru, když už se novomanželé vevnitř fotili se svědky, si Zuzanka s Katie vyměnily pár informací o Medvídkovi Pú, kterého si Zuzanka na obřad vzala coby garde. Tedy, komunikace proudila hlavně ze strany Katie, zatímco Zuzanka se držela víceméně jedné věty: medvídek má hlad. Ale říkala to anglicky, tak si Katie od začátku nemyslela, že je Zuzanka mimozemšťan. Z kostela jsme vycházeli mezi posledními a ještě jsem byl na schodech zvěčněn s ostatními členy hudebního souboru.
Po obřadu se vybraní svatebčané odebrali ke svatební hostině, na kterou jsme pozváni nebyli, takže jsme se odautovali do nedaleké dědiny, kde jsme strávili následujících několik hodin do večerní party. Popravdě tam nebylo moc co dělat, ale našli jsme pěknou restauraci se zahrádkou, kde se Zuzanka i s medvídkem porochnili v prachu pod klouzačkou, najedli jsme se a potom poleháváním v parku a procházkou strávili zbytek čekací doby.
Po sedmé večer už bylo myslitelné vkročit do Golf&Country clubu v Aldenham, kde už se rozjížděla party. Kdo by čekal večerní oslavu podobnou těm našim klasickým českým (jako třeba my), byl by zaskočen (a my byli). Účast bych odhadl na takových 60-70 lidí, mezigenerační směs, některé zúčastněné už jsem znal, Haník vlastně jen asi tři, čtyři. První překvapení přišlo po otázce, jak je řešeno pití. Nápoje si hradil každý sám a byly za standardní britské ceny. Navíc obsluha přijímala platby kreditkou až při útratě nad deset liber a nenapadlo nás vzít si s sebou hotovost. Tak jsme museli pozvat celou společnost! Ne, dělám si srandu. Jídlo se později v průběhu večera konalo, byť ve skromném rozsahu, a jen se po něm zaprášilo - stály se pro něj fronty jako na pomeranče. V hlavním sále hrál DJ jednu rockovou pecku za druhou, starším účastníkům z toho musela jít hlava dokola, protože to bylo VELMI basové a VELMI nahlas. Vedle sálu byla krytá veranda, kde posedávaly skupinky u stolečků a snažily se přehlučit DJe. S přibývajícím soumrakem pak zmizely i děti, které se proháněly po golfovém hřišti. Zuzanku jsme na akci přivezli spící a po probuzení s ním nebyla příliš řeč. Později se jí nálada zlepšila, hlavně díky Danově mamince, která jí přinesla časopis a spolu si hrály.
Nevěsta s ženichem se odporoučeli v půl dvanácté, nikdo se příliš neopil (zda vůbec) a večerní party de facto skončila. Ubytování organizované nebylo, hosté se rozjížděli domů. I my jsme se vydali zpět, byl to div, že Zuzanka vydržela vzhůru do půlnoci.
Měl jsem pak s Danem rozpravu na téma anglické svatby a dozvěděl jsem se, že při anglických cenách se nemůžeme divit, když na oslavě nedostaneme do ruky půllitr se slovy: pivo je támhle. Ale prý se už od dvaceti tisíc liber dá pořídit skromnější večerní party v českém stylu. Pro srovnání, za dvacet tisíc tady pořídíte docela slušný nový Mercedes třídy C. Třípokojový byt na kraji Londýna pak vyjde zhruba na desetkrát tolik. |
