|
|
|
20. 1. 2010 |
|
| Autor: vallan , 20.1.2010 | |
| Zuzančina klíční kost se zdárně hojí; Zuzi už si na bolest téměř nestěžuje, jen občas ji vytáhne, obvykle ji používá jako záminku k dosažení cíle (např. nechci s Vámi jít nakoupit, bolí mě ruka). Jinak vesele skotačí a pobíhá po domě ve společnosti věrných přátel Médi Pú a malého plyšového psíka Skipinky (anglicky Skipper). K tomu jí sekunduje Markétka, ze které se klube čertovo kvítko. Objevuje svět a nedá pokoj ničemu, co neleží dostatečně daleko nebo vysoko mimo její dosah. Rozvíjí i řeč; ačkoliv nepřidává artikulované výrazy, přibývá množství těch méně srozumitelných. A když ji někdo naštve, dokáže ho pořádně seřvat.
Byli u nás na návštěvě Micka, Roman a Kačík; tentokrát jen pár dní, ale díky aspoň za to. V neděli ráno odletěli zpátky do Prahy a večer k nám přijela mexická kamarádka Romali se dvěma malými chlapci. S těmi se hašteřila více Markétka; měla jim za zlé, když si půjčovali její hračky. Pobyli taky jen dva dny a jsou pryč.
Po sněhu nejsou ani památky, dny jsou sice chladné a vlhké, ale je to zima, která je v těchto končinách více obvyklá. Po hysterii ze sněhové nadílky se život v Anglii vrátil do normálních kolejí. |
|
Zobrazeno doposud 529 x.
|
|
