Dnes jsem dostal Zuzanku do ranní péče já, zatímco Haník se po kojení oddal sladkému spánku, aby snad aspoň trošku dohnal postelový deficit. Zuzanka nejevila již zrána příliš dobrého rozmaru, ale prvotní plicní rozcvičku se nám podařilo ukončit dříve než popraskaly okenní tabule. V podobném duchu se pak odvíjel celý dnešní nepěkný listopadový den - prošpikovaný návštěvou módního salonu Blažek ve zličínské Metropoli, hrabáním listí na zahradě a předvečerní procházkou zamlženými Černošicemi. Nejvíce neklidu prokazovala Bobiska u Blažka, kde jsme byli rozšířit šatník můj společenský, řekněme... Haník se ocitl v pozici prvního rádce a to se jistě Bobisce nelíbilo; dávala svůj názor najevo ustavičným úprkem z obchodu ven. Bylo to náročné, avšak zvládly to obě, a vybrali jsme několik kousků šatstva, které ze mě dělají téměř člověka. Včera se u nás zastavila teta Pavla z Černošic a přinesla nám vyžádané dětské klávesy z Matýskova majetku, díky kterým Zuzanka pozná melodii, harmonii a podpoří smysl pro rytmus. Nejvíc na klávesy hraji já, i Haník si rád zapreluduje, a Zuzanka, jako jediná, hraje nekonvenčně nohama i zadečkem. Když jsem ji několikrát důrazně upozornil, že hrát budeme zatím výhradně rukama, rozkřičela se na mě a uraženě odešla. Už jsme ale zase kamarádi, před chvílí mi dala pusu na dobrou noc a byla odpochodována do hajan. |
