Po návratu z upršených - a zpočátku též zasněžených - Beskyd se hlásíme z Černošic, místa výskytu malé Sjuznky. Dalo nám práci vypátrat její úkryt, avšak dostali jsme od placeného informátora zprávu o místě, kde se zdržuje, a tak po dlouhé honičce byla dopadena ve sprchovém koutě a zlechtána na bříšku. Takhle bych mohl plácat na půl stránky, protože v podstatě nevím, co psát, ale v podstatě vím, že když nenapíšu nic, zvyší se pravděpodobnost, že Zuzančina stránka zaroste trávou, chmelem a bodláčím. Takže k věci. Až na včerejší rychlovýlet do Prahy se nic mimořádného nepřihodilo, Zuzanka si hraje, drží se maminčiných tepláků, ale nejen to: dokáže s tatínkem vyvádět blbiny ve stanu a v tunelu, takže je sranda. Jídlo též zvládá bez větších problémů, zlepšuje se v bubnování a naučila nás nové slovo "jagudli". Nevím přesně, co znamená, ale pozor, může to být cokoliv. Jdu si přečíst kapitolu ve Vývojové psychologii, ať jsem aspoň o dvě stránky před Zuzankou. |
