S létem jsme se nadobro rozloučili, tytam jsou teplé slunné dny uplynulých měsíců. Na řadě je podzim, čas plískanic a tlení, doba, ve které přišla na svět naše drahá Zuzanka; bude tomu brzy rok. Ta právě spí, v devět večer, oči se jí zavřely téměř bezhlesně, po krátkém usínání za doprovodu pohádky O sedláčkovi z dílny bratří Grimmů. Zuzanka má za sebou pár rušnějších dní a nocí, největší podíl nese rýma, kterou byla Bobiska obdařena, spolu s doprovodným orchestrem složeným z vysoké teploty, nechutenství a špatné nálady. Teploty ustoupily po první noci a pár čípcích na snesitelnou úroveň, stále ještě bojujeme s ucpávajícím se nosem a používáme zbraně nevídané! Ještě včera ráno by mě nenapadlo, jak účinné prostředky dnes rodiče mohou využít pro odsávání nudlí z nosu. Dnes odpoledne jsme naši manuální (spíše však orální) odsávačku zautomatizovali. Na radu Zuzančiny osobní lékařky jsme provrtali korkový špunt (v tomto případě zátku od sektu - díky, Dášo), provlekli jím hadičku odsávačky a špunt nasadili na trubku našeho domácího vysavače. Funguje to bezvadně, bez námahy, možná nebude v budoucnu Zuzanka ráda vysávat, ale to je malá cena za ten pokrok. U paní dětské lékařky jsme nebyli jen skrze akutní rýmotitidu, ale též pro lék Vigantol a nechat prohlédnout záhadné projevy Zuzančiny kůže na obou tvářičkách, kde se tvořily krupicovité rudnoucí pásy. Nic vážného, bylo nám řečeno, v lékárně následně vyzvedli jsme nám již známou mastičku, páchnoucí směsí benzínu a hovínek, evidentně však účinnou, neboť tvářičky zase nabírají zdravých odstínů a kůže své normální přirozené hladkosti. Nevím, zda dnešek nebyl posledním dnem, kdy Zuzanka snídala z maminčiných soukromých zásob, poněvadž ráno při krmení došlo k těžkému pokousání dotyčné maminky, a to nikoli sousedovic vzteklým psem Williamem, ale naším něžným Tulíčkem. Viděl jsem na vlastní oči stopy od krve na noční košili a věřím, že až si tyto řádky, Zuzanko, přečteš, přineseš mamince její oblíbenou čokoládu Lindt, king size. Přes všechny jmenované a další projevy těla skorooslavenkyně, jsme svědky každodenních nespoutaných projevů ducha jmenované, doprovázeného i pohyby a cviky doposud tajenými. Zuzanka se dnes poprvé vyškrábala na stůl - ne tedy na jídelní, ale zatím na přízemní "konferenční" stolek, na otázku Jak dělá koník? umí obstojně zařehtat, procvičuje jemnou motoriku i prostorovou představivost při vkládání předmětů do otvorů v krabici a kdo ji neviděl jezdit s kočárkem, o mnohé přišel.. Zuzanka doma uvedla do provozu vlastní taxislužbu, nabírá po cestě pasažéry do kočárku a vysazuje je různě po trase v místnosti. Obávám se, že se jedná o podnik nevýdělečný, zatím jsem neviděl Medvědici, chobotnici Julču ani paní Koníkovou, že by Zuzance za odvoz platily. Baví ji to ale náramně, nás také, za tu bodavou úpornou bolest zohnutého hřbetu to rozhodně stojí. |
