Po delší odmlce jsme tu zpět se zprávami ze Zuzančiny zahrádky. Novinek je spousta, jistě bych je mohl v bodech vypsat na celou délku stránky, nebudu ale tak ošklivý a místo toho našim čtenářům několika teplými lidskými slovy nastíním události uplynulých dvou týdnů. Zuzanka definitivně zavrhla plazení se a pohybuje se všemi směry po kolenou; nebude to však trvat dlouho a místo tepláků bude ošoupávat botičky. Je to tak, Zuzanka je na nejlepší cestě zařadit se po bok Jožky Pribilince, Emila Zátopka a stát se chodcem a běžcem, jak si to příroda žádá. Už se nejen staví a opřená o stůl nebo jakýkoliv jiný objekt v dosahu se učí držet balanc, též drobnými krůčky do stran zkouší, a nutno říct, že jí to jde, jaké to je, chodit. V obecné rovině je Bobiska zdravá a spokojená s občasným ééé, ale kupříkladu se moc zlepšila ve stravování - jí teď prakticky všechno, co jí dáme do ruky nebo do pusy. Tím jsem zvládnul úvod a můžu přistoupit k hlavní části příběhu, kterak Zuzanka u moře byla. Minulý týden jsme Zuzance splnili sen mnoha kojenců, vyvezli jsme ji do Chorvatska k mořu. Konkrétně na Istrijský poloostrov, od města Poreč coby kamenem dohodil. Ubytováni jsme byli v hotelu Delfín, obrovském komplexu se sedmi sty osmdesáti jedním pokojem. Ten jeden byl náš. Byl to malý pokoj, pro dva lidi i pohodlný, pro nás dva s kojencem už tolik ne, ale vešli jsme se a udušením jsme nepošli. Z balkonu jsme viděli na moře, vzdálené sto metrů od hotelu, nad hlavou nám létali rackové, škoda jen, že v posledním patře, kde jsme bydleli, balkon nebyl zastřešený. Jedenkrát se racek trefil jen malý kousek vedle... Bylo smaragdově zelené, snad z těch řas... To voda v mořu zelená nebyla. Krásně modrá, průzračná, slaná a ozdravná. Evidentně mořská voda vykonala, co jsme od ní s nadějí očekávali, a zbavila Zuzanku projevů atopického ekzému, alespoň dočasně. Zuzanku nevyvedlo cizí prostředí z rovnováhy a udržovala si svůj spací i stravovací rytmus. V hotelové restauraci byli na malé děti dobře připraveni, Zuzanka seděla s námi u stolu v dětské stoličce a občas s námi jedla i naše jídlo, například dědečkovy těstoviny. Ano, po dvou dnech našeho pobytu dorazili také babička s dědou z Rožnova a strejda Petr s Alčou, takže bylo veselo a měli jsme výpomoc s hlídáním, což nám umožňovalo občas se vzdálit a také si vyrazit na večerní výlet do města, když nám rodičové hlídali spícího kojence. Je mi líto, musím končit, protože Haník se necítí dobře a nadešel Zuzančin koupací a večeřící čas v mé režii. Nechci se už večer k počítači vracet, raději budu sedět venku, takže možná příště Vám to dopovím, anebo dřív osobně. Třeba zítra s Mickou a Tomíkem. |
