Do Černošic dorazila vzácnost nevídaná - sníh. Bílá peřina milosrdně pokryla zem vezdejší; celou noc se tiché vločky snášely z nebe na úrodnou půdu a ráno jsme vyhlédli z okna, oslepeni tou nádherou. Sníh padal i celý dnešní den, odhadem patnáct centimetrů prašanu napadlo - vzhledem k teplotě několika málo stupňů pod nulou se ani nesnažil roztát. K našemu uspokojení projel Mělnickou první traktor s pluhem v osm hodin ráno a přichystal tak sjízdnou cestu tetě Micině se strejdou Tomíkem a sestřenkou Kačíkem. Pojedli jsme, popovídali, na skluzavce u žebřin se povozili a po obědě, kdy návštěva odsněžila do Prahy, jsme se vydali na vlak, který nás odvezl do Radotína. Nebyla to pěkná procházka, jeli jsme vrátit film do půjčovny (byl to film Antwone Fisher, režie D. Washington - líbil se nám, až na ten happy-end, hm..) a zpátky domů. V tom dnešním počasí to ztěží mohlo být lepší. Odpoledne jsme bubnovali a vybírali fotky Zuzance do alba. Prošli jsme všechny fotky Hříbatce od narození do dneška a pozorovali, jak moc se naše holčička změnila - po narození vypadala jako mimozemšťánek, dnes vyrostla, má výraznější rysy a hlavně růžové baculaté tvářičky. O té druhé bradě se moc šířit nebudeme, Zuzka to nerada slyší a obvykle nás za to okřikne. Zuzanka vstávala naposledy ve tři čtvrtě na sedm (teď máme tři čtvrtě na devět), pohráli jsme si na dece, následovala poloviční lázeň neboli otírání žínkou před večeří a vydatná večeře, po které se Zuzanka odebrala do svých komnat. Teď už je to asi deset minut, co spí. To je prvně co Zuzanka usnula hned po koupaní, tedy bez pohádky a obvyklé hry na houkanou se zvířátky; jestli se dnešní noc bude odehrávat jako několik předchozích, bude Zuzanka spát do jedné, dvou hodin, pak si mlaskne o svačinku a probudí se v sedm ráno. Uvidíme.
P.S. Haník vytvořil Medovník numero duo a je chutnější než jednička. Taky italské rizoto podle babiččina receptu se povedlo, jen pochybělo smetany, takže je to tvrdé jako beton. Leč lahodný beton. Haník ho šel právě ohřát. Práci čest! |
