V Zuzankově se nestalo nic převratného pod sněhovou vločkou, Bobinka dál mává ručičkama v neměnném kojeneckém rytmu. Minulý čtvrtek jsme oslavili Zuzančiny tři měsíce; oslavenkyně dostala tradiční dárek - kapičku Kanavitu. Navštívili jsme paní doktorku Pokornou, kde Zuzku sestřička zvážila a změřila. Váha se přehoupla osmdesát gramů přes pět kilogramů, Zuzanka je drobnější mezi svými vrstevníky, ale v mezích obecně uznávaných. Měří 55 cm, což je jen o jeden centimetr více než před měsícem, máme ale vážné pochybnosti o metodě měření - Haník si myslí, že sestřička Zuzku měří s pokrčenými běháky. Přese všechno jsme spokojení, stejně tak paní doktorka. Ptala se nás, kde jsme našli tak hodnou holčičku, která je přes den hodná, večer živější, pak o desáté ulehne a vstává ráno v sedm. To už je také loňský sníh, ale nebudu předbíhat událostem. Ještě zůstaňme chvíli u paní doktorky, protože tříměsíční děti, které dosáhnou hranice pěti kil živé váhy, mají nárok na očkování - tzv. trojkombinace. Nevím, proč se tomu říká právě trojkombinace, když je v těch sérech očkování proti nejméně pěti nemocem, vím ale, že je to očkování nepříjemné pro děti i pro rodiče. Pro děti, alespoň jak jsem viděl na Zuzce, proto, že mají šok ze dvou vpichů, pro rodiče, protože vidí, jak dítě trpí. Zuzanku injekce skutečně zaskočily, rozkvičela a rozkřičela se, jako by ji na nože brali. Haník se na to nemohl dívat, já jsem pomáhal paní doktorce a paní sestřičce držet Zuzanku při aplikaci látek. Inu, trpěli jsme s ní a byli jsme z té události přepadlí ještě hodinu poté, co Zuzanka cestou od paní doktorky spala v kočárku. Následující odpoledne a večer jsme strávili v napjatém očekávání, zda se dostaví reakce kojence na očkovací látku. Byli jsme připraveni duševně i hmotně (léky) na horečky, halucinace a hysterické záchvaty. Jak milé překvapení nám Zuzčin organismus nachystal! Reakce se navenek neprojevila, Zuzka klidně v tradičních intervalech jedla, vylučovala i spala. Jen od toho dne nespí od deseti večer do sedmi ráno, dopřává si jedno krmení navíc mezi druhou a třetí ráno. Snad chce dohnat kila. Za měsíc půjdeme na druhou dávku očkování. V pátek a v sobotu jsme měli návštěvu, přijeli babička a děda rožnovští a nádavkem Micka s Kačenkou. Zuzanka si se všemi vesele poštěbetala, babičce dovolila dokonce doprovodit ji do lázně a Kačíkovi, aby ji políbil na kapuci skafandru. V sobotu v podvečer jsme oplatili návštěvu Micině, zajeli jsme tam pozdravit Alču, se kterou se Zuzanka do té doby neviděla, ale teď už jsou kamarádky. Zdrželi jsme se jen krátce, Zuzanka byla docela utahaná, rozmrzelá, večer hezky vytuhla. Od neděle už šly teploty dolů, výrazně pod bod mrazu, pročež je nemožné Zuzanku nechávat přes den spát v kočárku před domem. Zuzanka má teď svou druhou ložnici v komoře, kde v suchu a chladu tráví denní spací dobu. Nezdá se, že by jí to bylo proti mysli, je vesele naladěná, ale čerstvý vzduch jí určitě chybí. Však také nespí přes den tolik jako když má kočárek na vzduchu před domem. Budí se teď i dříve než po třech hodinách. Možná je dřív vyhladovělá, možná jí chybí slunce a vůně trávy. A možná nám jen jdou špatně hodiny. |
