Máme vykoupáno a nakrmená Zuzanka je v náručí maminky transportována do postýlky, aby v míru a pokoji usnula u čtení Příběhu o uťaté ruce. Vážně, tak se pohádka jmenuje, je moc hezká a Bobinka ji v této chvíli už napjatě poslouchá. Taky bych rád poslouchal, ale ještě raději Vám pár slovy popíšu uplynulý víkend, co nového v Bobinkově a výhledy do dějů dnů budoucích. Víkend utekl jako voda v potoce, rychle a klikatě. Od čtvrtku už se koupeme každý den - ne vždycky všichni, někdy Zuzka sólo, jindy s libovolným počtem rodičů. Dneska při přípravě na koupání, když Zuzka (nyní zvaná též Bobitka nebo Bobiska) v rouše Evině ležela přede mnou na přebalovacím stole (samozřejmě cudně si zakrývajíc julču), jsem si uvědomil, jak holčička vyrostla. Za pár dní jí budou tři měsíce a velikostí už je nesrovnatelná s tím novorozenětem, které jsem držel v rukou na porodním pokoji v Podolí. Jistě, Zuzka se vyvíjí ve všech ohledech, má už v zásobě pestrý rejstřík "ksichtíků" - umí se tvářit překvapeně, vyplašeně, čtverácky, rozjařeně - reaguje jimi na podněty, kterých se jí od nás v hojné míře dostává. Včera před koupáním jsme se pobavili, když jsme s Haníkem stáli nad Zuzkou, doplňovali jsme se v melodickém mňoukání a Zuzka nám zvesela přitakávala svým vysokým hláskem. Zítra pojedeme do Řevnic na kontrolu kyčlí, po měsíci. Snažíme se věřit, že to bude poslední návštěva a že už nás ortoped nebude nutit nadále preventivně používat zábaly z plen. Ve třech měsících už jsou obvykle kyčle vyvinuté, takže jestli bude starý pan rotoped trvat na další prevenci, zmermomocníme naší dětskou paní doktorku, aby nás vyslala k jinému. Myslím, že ve čtvrtek devatenáctého, to budou Zuzce právě tři měsíce, půjdeme k paní doktorce na prohlídku ve třech měsících, a tak se dozvíme aktuální míry a váhy. Jistě to budou vysoká čísla; Zuzanka už vyrůstá z části svého šatníku - některá trička, kabátek a dokonce i jedna zimní kombinéza jsou jí malé, dneska jsme Zuzku oblékli do většího trička po Kačíkovi, takže vypadala jako skejťačka, museli jsme jí ohrnout rukávy. Ne, že by už neměla padnoucí tričko s dlouhým rukávem, má jich několik, ale právě dnes měla z trávícího hlediska pozoruhodný den a poblinkala trička asi tři. Vůbec, zatím jsem u ní neviděl takový zvratkopád, jaký předvedla několikrát dnes. Ať, hlavně když jí to uleví. Dnes po poledni jsme ji zaopatřili mlékem a suchým, teplým šatstvem a vyrazili jsme zaopatřit nás, do restaurace U bobra. Nebylo to poprvé, ale poprvé jsme dopadli jak sedláci u Chlumce. Prapočátek můžeme nejspíš přisoudit tomu, že po krmení Zuzanka nevypustila krkavce. Snažili jsme se jí v tom pomoct, ale nechtěla. Do restaurace jsme dorazili se Zuzkou spící, jako vždy jsme zaparkovali kočárek pod oknem u volného stolu a šli jsme dovnitř. Objednali jsme si polévku i masitou krmi a v teple rodinné restaurace jsme odpočívali. Ne dlouho. Ani jsme nedojedli polévku, když jsem pohledem z okna zahlédl nadskakující kočárek. Zuzanka křičela, ale měla oči zavřené. Pár minut jsem s ní venku jezdil, ani to nepomohlo ke zklidnění naštvaného kojence. Nakonec jsme se s Haníkem vystřídali u kočárku, v rychlosti každý sám zbodl hlavní jídlo, a se stále hlasitějším kočárkem jsme pospíchali domů. Tady jsme Zuzanku vcelku rychle uklidnili, pohráli jsme si na dece i v postýlce, Bobinka vysála jednu cisternu a usnula jako dudek. Vůbec se jí nechtělo vstávat večer na koupání, budili jsme jí dobrých pět minut. Tak, Haník už hezkou chvíli pohádku nečte, Zuzanka měla velký úkol - usnout, ale podle houkání, které se odvedle ozývalo, se s ním úspěšně nepopasovala. Teď za ní Haník přišel a něco si tam holky říkají. Půjdu se přidat.... Nestihl jsem to, holky přišly za mnou, Zuzanka vysvětlila Haníkovi, že má ještě hlad a chce na exkurzi do mlékárny. |
