Uplynulo téměř čtrnáct dní od posledního zápisu a mnohé se v té době událo, tak ani nedokážu vypovědět vše - ale snad aspoň to nejdůležitější. Netradičně začnu od konce: včera jsme se cestou od Haníkova zubaře zastavili u paní doktorky Pokorné, abychom zjistili, jestli ty šupiny kůže, které se Zuzance tvoří na hlavě a nechtějí se moc vydrolit, je potřeba nějak léčit a vůbec, jestli se jedná o vážnou kožní nemoc nebo standardní projev pokožky u kojenců. Prohlídka nás uklidnila je to standardní blabla dermatitida, kterou Zuzance třikrát týdně potřeme zázračným olejíčkem z černošické lékarny a bude chlapík jako rys. Jako vánoční dárek paní doktorka Zuzanku zvážila; holčička za uplynulé dva týdny přibrala tři sta gramů, vážila včera 4530 gramů.
Tatínek odpadl, tak pokračuje maminka... Poslední prodloužený víkend strávila naše rodina v Rožnově. Vašek se potkal s přáteli, Zuzanka si užila péče babičky a dědy a já si příjemně odpočala, zrehabilitovala se a nechala si, sice ne výrazně, ale přeci, zkrátit vlasy vlasovým mágem Zbyňou. Přes všechny cestovní obavy proběhla cesta tam i zpět bez větších komplikací - Zuzanka byla hodná ve chvílích, kdy auto jelo, a při zastávkách "zpívala tu svoji". Změna prostředí jí nedělala sebemenší potíže, a tak hned první noc spala svých obvyklých 5 hodin. Třetí den ukázala babičce, co dokážou její natlakovaná střeva a ohodila jí košili i kalhoty (teta Micina už také ví). Po návratu z Rožnova se ohlásila vzácná návštěva z Klatov (teta Milena a strýc Pavel) a poprvé na živo zhodnotila Zuzančinu podobu na tatínka. Zuzanka kromě pochvalných hodnocení dostala velkou část jarního šatníku, veselou hračku a přírodní kosmetiku pro jemnou péči. Dochází mi síly, takže se raději půjdu za Zuzankou do ložnice těšit na Ježíška.
Teď jsem to opět já, nejtlustší a nejsmradlavější třetina naší rodiny. Haník popsal stručně návštěvu Rožnova... Ve skutečnosti to byl vír návštěv a procházek, pořád se něco dělo. Jsme rádi, že jsme se viděli s Marešovými, Kateřinou a Petrem, Luckou a některými dalšími známými tvářemi. V Rožnově bylo vlezlé, ošklivé počasí; ničemu z toho, co jsme chtěli podnikat, to ale nebránilo. Navštívili jsme i pár rožnovských ježíškových doupat a pořídili pár drobností na zítřejší Štědrý den. Těším se, až zítra večer, pod rozsvíceným stromečkem, se bude Zuzanka zalykat radostí a vděkem nad dárky, které si rozbalí. Stromeček máme borovici, vysokou metr a půl - toužili jsme po stromečku v květináči, aby z něj byla do budoucna radost na zahradě a ne pár dní ozdoba u kontejneru, ale když jsem včera navštívil prodejnu vánočních stromků, čekaly na zájemce už jen zbytky sortimentu v počtu kusů cca deset - byly to stromky malé, anebo velmi sešlé až suché. Stromeček v květináči zůstal nedostižným snem, prodavači mi poradili zajet do OBI v Modřanech. Máme tedy poprvé borovičku a zítra ráno ji pod Zuzčiným velením postavím a nazdobím.
Zuzanka si vytvořila pro nás všechny příjemný režim: ve dne klidně spí v kočárku s tříhodinovými intervaly na krmení, od šesti až do půlnoci večer vyžaduje větší pozornost, spí nanejvýš hodinu, pak si různě hrajeme, cvičíme a kojíme, od půlnoci pak spí šest až osm hodin v kuse. Je den ode dne čipernější, mrská okončetinami na všechny strany jako větve stromu ve větru, už změnila i hlasový projev - kromě klasických táhlých zvuků vydává i více artikulované kratši zvuky, zejména má-li dobrou náladu. Dlouhá cizí slova, jako třeba hypoalergen, jí ještě trošku drhnou na jazyku, ale to se poddá. Právě teď si je nahlas procvičuje. Jak vypadá spokojenec je vidět na čerstvé fotce, kterou jsem pořídil mobilem - dělá přijatelné fotky, ne?
P.S.: Obstarali jsme "křeslo na kojení", tak snad sbohem bolavá záda, vítej pohodlné krmení! |
