|
|
|
20. 11. 2005 |
|
| Autor: vallan , 20.11.2005 | 1 měsíc 2 dny života dítěte |
| Je neděle, užili jsme si prodloužený víkend, ve kterém se Zuzka přehoupla do druhého měsíce života, a jsme proto moc šťastní, dělá nám velikou radost. Dědeček Zdeněk Zuzce (všimáte si toho dvojitého Z?) telefonicky popřál zdravíčko a štěstíčko, Zuzanka Zdeňkovi zakřičela své díky.
Dny to byly docela poklidné, ve čtvrtek večer nás navštívili přátelé David s Lenkou; ovíněná atmosféra nahrávala konverzaci, o které se později Haník vyjádřil: "Nahoře jsem se docela bavila tím, jak se Vám motal jazyk." Nemluvili jsme ale z cesty. Prostě, řeči o svobodě, vzdělání a vůbec. škoda, že David nemohl pít víno s námi, protože držel pracovní pohotovost, určitě by úroveň našich disputací pozvedl o dalších třicet procent blíž ke svobodě. Zuzka se držela svého, v posledních dnech oblíbeného, programu. Přes den náramně hodný kojenec, kterého rozhodí jen navlékání čepice a rukavic, po setmění tygr, který sužuje okolí. Přeháním, pokud jde o tygra... Zuzanka mívá večer svúj prime time, ale v mezích kojencům vlastních. Ten večer jsme s Davidem a Lenkou strávili takřka celý dole u stolu ve třech, Haník nahoře opečovával Zuzanku, která po koupání rozjela svůj kolotoč křiku a usínání, ale na stupeň 4 došlo, jestli si dobře vzpomínám, jen jednou, krátce. Ha! Zatím jsem nezmínil škálu Zuzčina verbálního projevu. Tedy:
1 - mňoukání, slabé houkání
2 - houkání, občasné výkřiky
3 - trvalý křik
4 - ryk
První tři stupně Zuzančiny škály jsou lehce snesitelné, jen ta čtyřka, tu ještě při delším poslechu nerozdýcháváme klidni. Je pozoruhodné, že Zuzka svůj prime time, kdy stupeň číslo čtyři s oblibou opakovaně užívá, dodržuje se svědomitou přesností. Začíná mezi šestou a sedmou večer, po jedenácté večer už je pak zase hodná holčička. Mimochodem, dudlík už; zase není náš kamarád, nezlomnou Zuzančinu důvěru si naštěstí stále drží Haníkovy mléčné cisterny. Když je řeč o důvěře, napadla mne myšlenka, že rodičovství (nemám na mysli rodičovství biologické) spočívá v přijetí a naplňování důvěry, která je nám s dítětem dána. Je to závazek na celý život a nedokážu vyjádřit slovy, jak si považuji toho, že mí rodiče mou důvěru nikdy nezklamali. Věřím, že je to ohromně velká zodpovědnost a klade vysoké nároky na morálku člověka. Zuzanko, jsme s Tebou.
Pátek i sobotu jsme strávili dílem doma, dílem na procházkách po okolí - v sobotu jsme absolvovali delší výlet; přes železniční most do Všenor. Škoda, že je nám v zimním období dopřáno světla tak krátce - Zuzance to, myslím, nevadí, ale my přece jen s kočárkem raději jezdíme při denním světle, a to zvlášť na sněhu po černošických cestách.
Zuzančina páteční večerní show se konala v očekávané době.
Tak, není to žádné tajemství, v Černošicích napadl sníh. Bylo to v sobotu ráno, kdy jsem otevřel poprvé oči a uši, a Haník mi zvěstoval zprávu, že Zuzanka poprvé viděla sníh. Skutečně, přes noc napadlo asi deset centimetrů bílé peřiny. Měl jsem ohromnou radost, nejvíc z toho, že stále ještě nemáme zpevněnou příjezdovou cestu ani chodníky kolem domu. Letní pneumatiky na naší konispřežce na nás mávaly, když jsme navlečení startovali kočárek na vyjížďku. Zuzance je to jedno, hlavně když je čerstvý vzduch. Pravda, sobota byla, co se počasí týkalo, vcelku mírná - sníh přes den tál, a ač vítr vál, já málo lál, přes teplý šál. Ačkoli se nám nepodařilo navázat na minulé dudlíkové úspěchy, jsme na stopě příčiny Zuzčiných veřerních chvilek poezie. Je to hlad, vážení přátelé. Zuzanka si večer říká o zvýšený přísun nejlahodnější krmě kojenců, mateřského mléka. Pravda, vyhovět jejímu požadavku klade zvýšené nároky na Haníkův hardware i na Zuzčin žaludek, ale vypadá to, že jsme vyslyšeli Zuzanku v jejím trápení. Jsem zvědavý, jak tento přístup čas prověří, a zda se mu již brzy nebudeme jen smát.
Co v sobotu odtálo, v neděli znovu napadlo, a ještě nám příroda nadělila kopec sněhu navíc. Sněžilo vytrvale téměř celý den, dnes jsme proto delší výlet nepodnikli, zato jsme odpoledne navštívili Zuzku, Honzu a Mirku Křížovi, kde dožlo díky Honzovi i na překování naší plechové červené kobyly. Zuzanka nevybočuje nijak ze svého oblíbeného programu, večer ale dostává vydatnější krmení, proto tolik nekřičí, ale o to víc má co tlačit do plínek. Dlužno říct, že jí jde poctivá strava k duhu, protože Bobinka určitě zmohutněla; jsme moc zvědaví, co řekne ve čtvrtek paní doktorka Pokorná, až si Bobinku změří a zváží. |
|
Zobrazeno doposud 147 x.
|
|
