Obraťme náš pohled na aktuální situaci. Právě probíhá Boj o dudlík. Má to i jakousi drobnou historii. navštívili jsme Míšu, která se vyzná a poradila nám, jak balit Zuzku do dalšíích dvou plen kolem kyčlí, aby jí kyčle správně rostly. Je to hračka a definitivně jsme tím zavrhli nějaké shánění se po abdukčních kalhotkách či kýho čerta. Po krátké ukázce balení plen v koupelně jsme se usadili u Míši v kuchyni a zapředli hovor na téma Ty naše děti. Míša má dvě: tříletou Kačenku a roční Lucku - takže má zkušeností na rozdávání a navíc, pracovala v porodnici. Probrali jsme toho víc, ale zásadní téma pro nás bylo používání dudlíků. Haník přišel z porodnice s tím, že dudlík pro novorozence vhodný není, potvůrky si navyknou na jeho tvar a odnaučí se sát mléko z bradavek. Takže jsme dudlík prozatím zavrhovali a Zuzka, když se, ležíc v postýlce po krmení, rozkřičela, se buďto postupně dopracovala ke spánku vysilujícím křikem, anebo dostala kozu, a pak byla hodná. Obojí mělo svá úskalí. Vysilující křik byl vážně vysilující pro všechny (Zuzka byla občas rozpálená doruda a nemohla popadnout dech, jen sípala jak padesátiletý těžký kuřák v pátém patře bez výtahu). Druhá varianta byla méně hlučná i namáhavá, ale protože Zuzka "šla" do postýlky najezená, neudělala ji další várka, byť malá, dobře, a zpravidla vrhla kosičku. Najednou tady ale byla Míša, která přece oběma holkám dávala dudlík už v porodnici a neměla s nimi sebemenší problém. To nám dalo ohromnou naději a těšili jsme se, jak to naše už tak hodné dítě při každém pokusu o odpor proti spánku zpacifikujeme dudlíkem. Tak, zatímco jsem psal minulé řádky, Zuzanka zvítězila ve své Dudlíkové revoluci, dostala kozu a právě se v poloze říhajícího novorozence nosí po domě. Něco mi ale říká, že to nebyla bitva poslední, a taky jsem ochotný vsadit si ve Fortuně na vítěze.
Dnešní den byl klidný, vstávalo se později a šlo se na procházku k Míše. Po obědě, který proběhl doma, protože Míša nám kupodivu neuvařila, jsme vyrazili na další procházku, tentokrát druhým směrem, do Černošic, pro novou várku plen, když teď bude ta větší spotřeba. Snad to bude jen ten měsíc do další kotroly u ortopeda, uvidíme. Při téhle nákupní procházce jsme byli úspěšní dvojnásob, pořídili jsme v lékárně taky obal na dudlík, když ho teď budeme tak moc potřebovat :-) Odpoledne byla Zuzanka v kočárku poprvé ve spacáku, venku bylo jen asi pět stupňů.
I večerní koupání proběhlo dočista v pohodě, Zuzanka se v tichosti dívala kolem sebe, hrabala prstíkama po mojí ruce, zatímco ji Haníkovy, stále hbitější, ruce otíraly, omývaly, natíraly a mazaly. Nějakou chvíli pak Zuzanka ležela v postýlce klidně, ale po půlhodině jsme ji přebalili potřísněnou plínku a strčili dudlík. Překvapivě brzy dudlík přijala a jala se jej zkoumat. Vypadala spokojeně, ale nejspíš jen zjištovala, jestli z dudlíku poteče to, co ona má ráda. Mohlo to trvat snad třicet vteřin než dudlík vypustila z pusy, udělala to ale klidně, bez prudkých pohybů nebo hlasitých emočních výlevů. I strčili jsme jí dudlík nazpět, ale to už věděla, že je to jen gumový eunuch, a protestovala. Ne dost důrazně, takže jsme ji přemluvili, aby si ho ještě v puse nechala a když se zdála být chvíli klidná, nechali jsme ji v pokoji a odešli jsme. Mňoukání se ozvalo za chvíli, a od mňoukání nebývá daleko ke křiku. I na něj došlo a nebyl k zastavení, dokud nebyla povolána koza. Před chvílí se tady zastavil Haník, aby si pochválil ten klid, že Zuzanka už leží a bude spát, až do první kosičky. Před pár vteřinami se ozval odvedle Zuzčin křik, který ale hned utichl. Tak snad to byla jen chvilková nevolnost nebo ukolébavka.
Dovětek: je asi o hodinu později, Zuzanka má neklidný spánek, ale projevuje se jen občasným houknutím. Asi ji trápí prdíky... anebo se jí zdají sny?? |
