|
|
|
Anna Magdalena 3840g 52 cm |
 jak se u nás vzala Aninka |
|
| Autor: Jiřule a 3 skřítkové , 20.6.2007 | |
|
Druhé miminko jsme si opravdu moc přáli.Nějak se nám ale nedařilo a tak jsem se po 10 měsících
marných pokusů rozhodla,že Jakoubek už mlíčko od maminky nepotřebuje.Přestala jsem kojit
a hned další měsíc se mi v bříšku zabydlela duše druhého dě´tátka.
Těhotenství probíhalo bez problémů,Každou volnou chvilku jsem se snažila věnovat duši děťátka v
bříšku.Chodila jsem plavat a tancovat těhotenské břišní tance.Odmítla jsem genetické krevní
testy.Stejně bychom si miminko nechali a nic by se pro nás nezměnilo.A hlavně ve mě testy
nevzbuzovaly takovou důvěru,abych jim předhodila své dítě.
Už od začátku jsem se pečlivě připravovala na porod.Scháněla jsem práva rodící ženy,etický kodex
práv pacientů a chartu práv dětí.Nechtěla jsem dopustit odloučení miminka ode mě,chtěla jsem
vědět,čím se bránit nevhodnému chování.
V šestém týdnu jsem už měla vybranou porodnici.Chtěla jsem rodit ve Vrchlabí.Vzít sebou
babičku na hlídání Kubíčka a udělat si bezva dovolenou.Ani na chvíli jsem si nepřipustila,
že by to mohlo být jinak.
Porod se blížil a babička nedostala dovolenou,my nesehnali auto na půjčení a nakonec
jsme usoudili,že pro Kubíka bude lepší ,když zůstaneme v Praze.Tak jsme vymýšleli,kde
rodit.Výběr pražských porodnic nás nijak nenadchl.Návrh,že by se Anička mohla narodit doma
se u jejíhtatínka nesetkal s nadšením.A tak jsme se opět rozhodli pro Cap na Bulovce.
Ovšem tentokrát s tím.že k porodu pozveme dulu.Byla zároveň lektorkou tanečků,kam jsem
chodila,takže jsme se celou dobu tehotenství znaly.
Ve středu 24.3.2004 se ozvaly stahy.Dula přijela,manžel zůstal doma,aby hlídal Kubíka.
Objevila se i babička.Stahy zeslábly,pak zase zesílily.po dalších hodinách zase zeslábly
popíjely jsme čaj na posílení kontrakcí,tancovaly,dula mi masírovala různými olejíčky
bolavá záda,břicho a i nohy.Mačkala mi body na posílení dělohy.Stahy opět zesílily a my tancovaly
tanec rodiček.Manžel se synem spali,já s dulou relaxovala.Doufala jsme,že konečně
přijdou ty správné bolesti.
Ve čtvrtek v 19:30 jsme usoudili,že nastal čas vyrazit.Zavolali jsme bratrovi-šoférovi a
jeli směr Bulovka.Mladý pan doktor se žvýkačkou v puse mi oznámil,že se nic neděje.Namítla
jsem,že děje adnes porodím.Pan doktor ale řekl,že ne,že se možná uvidíme v úterý v poradně.
Tak jsem dbala rad lékaře a vyrazili jsme zase domu.Už cestou jsem věděla,že pravdu měla opět má
intuice a ne pan doktor,který nikdy nerodil a rodit nebude.
Bolesti v zádech nabraly té správné intenzity.Dula s manželem už jen seděli a tiše
mě pozorovali.V malém pokojíčku spinkal Kubíček s babičkou.Pokojem voněly
olejíčky a zněla tichá hudba.
Chodila jsem po bytě a soustředila se na naše maličké miminko.Každá kontrakce mě svou
silou vrátila k sobě samé.Jako bych každou další bolestí byla blíž sobě,svému
dítěti,jakémusi duševnímu domovu.Cítila jsem,že opravdu jsem,že jsem tady a teď.
Nebylo žádné včera ani zítra.Byl to nádherný pocit,kdy jsem věděla,že mé tělo a mé dítě
přesně vědí,co mají dělat.Mým prostým úkolem bylo oddat se tomu okamžiku a nechat
plynout tuhle přirozenou situaci.
Ve 23:30 volala Tamarka opět našeho šoféra.Já s funěním a přestávkami doběhla do
auta.Cesta na Bulovku trvá chvíli.Pro mě a Aninku trvala celé hodiny.
V 00:20jsme doběhli do Capu,rychle se usadili.Já na porodní stoličku,Zbyda za mě
porodní asistentka Olinka s Tamarkou k mým nohám.Stačilo dvakrát zatlačit a
v 00:28 byla naše krásná holčička na světě.Bez nástřihu a zásahů medicíny.
Olinka jí jemně otřela ručníkem,aby se nadechla a čekala až dotepe pupečník.a
Čas se zastavil.Nebylo kam spěchat.Nebylo třeba hned teď měřit a vážit.To
nebylo důležité.Celé dvě hodiny jsme mohli nerušeně nasávat atmosféru zrození.
Než jsme odešli na šestinedělí olinka Aninku zvážila a změřila. 3840g a 52cm
Tentokrát i pobyt na oddělení byl pěkný.Nikdo nedělal nic bez mého vědomí a
mého bedlivého oka.Po třech dnech nás propustili a my si mohli užívat
rodinné pohody
|
|
|
Zobrazeno doposud 250 x.
|
|
