2.12.2001 jsem si zašla do kostela,pan farář mi požehnal bříško a po mši jsem věděla,
že se mimčo narodí.
Celý den mi tvrdlo bříško a bolely mě záda.Stahy byly pravidelné celý den,ale
určitě to nebylo k odjezdo do nemocnice.Teprve večer se pořádně rozjely.
Měla jsem stahy po 10 minutách a přitom mě vůbec nebolelo bříško,ale záda.A nejhorší bylo,
že mi nic nepomáhalo. Ale myšlenky na miminko mě hnaly kupředu.O půlnoci jsme zavolali
do Capu na Bulovce a optali se jak že to má vypadat.Další dvě hodiny jsem
strávila pod sprchou a se stahama po 5 minutách jsme vyrazili.Po cestě nás zastavila
policejní hlídka,když viděli o co jde,pěkně zasalutovali a pustili nás.
Další hodiny jsem trávila na čekacím pokoji,protože do Capu se mohlo až když byla
maminka otevřená na 3 cm.A to jsem teda nebyla.V 6:30 další den jsem se
konečně mohla přestěhovat do CApu.Skákala jsem na míči,koupala se pod sprchou a pila
čaj z maliníku.Začaly mi slábnout kontrakce.Byla jsem unavená,nevyspalá a bolavá.
V 11:30 jsem si vlezla do vany.-Vůbec se mi tam nelíbilo.Křížové bolesti se ve vodě
ještě zhoršily a tak jsem uprchla zase na sucho.Ve 12:30 mi PA propíchla plodový vak,
Miminko se začalo hnát na svět tak rychle,že ho museli chudáka zase strkat zpátky.Zřejmě
jsem ještě nebyla úplně otevřená.Pořád jsem se snažila myslet na miminko,
jakpak mu asi je,jak to zvládá a jestli se na mě těší jako já na něj.
Ve 13:45 jsem poprvé uviděla našeho maličkého chlapečka.Vážil 4080g a měřil 51cm
Byl nádherný,voňavý a teploučký.Nechali nás chviličku spolu a pak ho šla dr.obhlídnout
Pak mě pan doktor dvě hodiny zašíval a našeho JAkoubka měl Polda.koukal na něj
a Kubíček si u táty v náručí jemňounce broukal.Pak mě odvezli na šestinedělí a Jakoubka
na novorozence.Prý až se osprchuju tak mi ho dají.Tak jsem se donutila vstát abych mrňouska
měla hned u sebe.Když pak ležel v mé posteli,nemohla jsem se ho nabažit.
Jak už to bývá,byl nejkrásnějším chlapečkem pod sluncem.Koukal se na mě očima do široka
otevřenýma.Koukal celou noc.A já koukala a ptala se sama sebe,jak můžu mít tak
nádherné dítě.
Třetí den bohužel dostal žloutenku a sestry mi ho odvezly.Měl kapačku v hlavičce,
přivázaný a rozpíchaný ručičky a nožičky,pásku na očkách.Vypadal pod lampičkou
jako zraněné ptáčátko.Nechtěl mlíčko,nechtěl nic.Já uplakaná maminka stála a jen
koukala jak mé nebohé dítě trpí.Některé sestry byly hodné některé opravdu zlé.
Já ač člověk mírumilovný měla jsem chuť některé z nich zabít.Tak jsme si aspon stěžovaly.
Po 10 dnech nás konečně pustili a my odjeli ukázat našemu milovanému Kubíčkovi jeho domov.
No a pak Kubíček rostl a sílil, dělal rošťárny...a ostatní už znáte
|
