Dneska v noci jsem zase nemohla spát.Zase se mi hlavou honily věci,které musíme udělat a zařídit
Jako třeba kupit bačkůrky Kubíčkovi do školky,nechat ho vyfotit,vymyslet,jak to tady zorganizu-
jeme,abychom se sem nějak vešli,kdy začnu připravovat věcičky na miminko(letos mi to půjde pomalu)
a taky kolik cukroví budu letos píct,jaký uděláme dětem stromeček a cože bych jim vlastně
měla koupit.No uznáte,že je toho požehnaně.A jak jsem tak přemýšlela napadlo mě,že je
moc nespravedlivé psát jen o Malé duši.Jak to,že jsem nenapsala pořádně jak to s tím naším
Kubíčkem a Aninkou vlastně bylo.A tak vám ted všechno napíšu.
Inu jak to tedy bylo
Ač jsme spolu byli už hezkých pár let a já po miminku strašně moc toužila,život nám nějak
nepřál. Musela jsem se nejdřív uzdravit z poměrně závažné nemoci,pak zas polda a když už jsme
ze všechn nemocí vyšli,neměli jsme kde bydlet.Přivést miminko do domu plného lidí se mi opravdu
nechtělo.Bydleli jsme v tu dobu u Poldovo maminky se švagrama a babičkou a moc vesele mi nebylo.
Pomaličku mě začaly deptat kočárky s miminkama a ty šťastné maminky co je vezly také.Naštěstí
můj milovaný dědeček usoudil,že už to dál nejde a odstěhoval se k našim a nám přenechal svůj
maličký byteček.
26.3.2001 jsem si nechala vytrhnout své dva bolavé zuby moudrosti a jelikož jsem se cítila
opravdu divně,běžela jsem si udělat těhotenský test.Dvě čárky mi do očí vehnaly slzy.Ano,byla
šťastná.jenomže co čert nechtěl,došlo mi,že pár dnů po tom co se zřejmě malý človíček
usadil u mě v bříšku,jsem byla na očkování proti žloutence.Následoval zběsilý telefonát
na hygienickou stanici,kde se mi dostalo ujištění,že zrovna ta má vakcína se používá i v
těhotenství.
Hned jsem běžela tu nádhernou zprávu povědět všem mým blízkým.Všichni se radovali a my také.
Děda dokonce měl sen,že k němu přišla Panna Marie a řekla mu,že čekám miminko.Takže děda ani
nebyl překvapený,ale se slzama v očích mi ukázal maličkou porcelánovou sošku Panny Marie,
kterou našel nepoškozenou na římse za oknem svého bytečku.Byla tak křehká...nikdo jsme
nechápal,jak se mohla dostat do třetího patra na římsu.I kdyby jí někde vzala nějaká straka
zlodějka,proč jí zrovna dala na dědouškovo okno.No třeba nám z chlapečka vyroste duchovně
vyspělý tvoreček:-)
A tak jsem si užívala svého nádherného prvního těhotenství.Nic mě netrápilo.V 15.týdnu
dělalo mé malé miminko takové kotrmelce a přemety,že jsem na něm mohla oči nechat.
Byla jsem šťastná.Až do 16.týdne.Nabrali mi krev na genetické tetsy.Já poprvé těhotná,
neměla potuchy na co a proč to dělají.Když se za dva dny rozezněl telefon a pán na druhém
konci mi řekl,že musím hned přijet,že výsledky jsou špatné,myslela jsem,že se mi
rozpadá svět.Na genetice mi napsali žádanku na amniocentézu a nikdo se se mnou moc nebavil
Výkon mi udělal můj dr.koukala jsem na své miminko které se určitě moc bálo.Nic kromě
duše mě nebolelo.Musela jsem pár dní ležet a čekt skoro celý měsíc na výsledky.
Byl to neodpornější měsíc mého života.S poldou jsme přemýšleli,vymýšleli co a jak
Brali jsme to ze všech stran.Zhubla jsem 6 kilo,nemophla jsem spát.Byla jsem zoufalá.
Cítila jsem,že já přece nemám právo rozhodovat o životě někoho jinýho.To Bůh dal
život tomu malému tvorovi.A ten malý tvor mi začal dávat najevo,že je ve mě.
Celou dobu jsem měla pocit,že kolem mě cosi je.Nevím co to bylo,ale konejšilo mě to
a dodávalo pocit klidu.A tak jsme se rozhodli.Miminko si necháme.budeme ho milovat
takové jaké bude.
V den kdy měly být výsledky jsem nemohla spát.od rána jsem koukala na telefon
a počítala vteřiny do osmé ranní,kdy genetici nastoupili do práce
Bílá s kruhama pod očima,se srdcem kdesi mimo mé tělo jsem se ptala na zdraví
svého miminka.po zprávě,že miminko je naprosto v pořádku a že je to chlapeček
jsem cítila,jak spadl strašlivý kámen z mého srdce.Byla jsem najednou tak
lehká..a tak strašlivě moc šťastná!!!
Zbytek těhotenství jsme prožili v symbioze a v nádhernu.Každý den jsme si povídali
já chytala miminkovi nožičky a miminko mi je strkalo do ruky.Jak moc jsem se
těšila na naše setkání.Čím blíž bylo,tím víc jsem cítila radostné chvění kdesi
u srdce.
|
