Procházím se rozkvetlou loukou.

Slunce mě hřeje do tváří .Teplý letní vánek mě ovívá.Všude kolem mě je spousta nádherných květin.Bzučí včelky a v korunách starých,vysokých stromů štěbetají ptáci.

Na kraji louky,tam kde už začíná les,vidím potůček.V paprscích slunce se jeho jemné vlnky stříbrně třpytí.Po okrajích potůčku kvetou nádherné růžové keře.Dívám se na tu krásu kolem sebe a zavírám oči.je to tak úžasné místo k odpočinku.

Z rozjímání mě vytrhne jakési šustění.Dívám se kolem,ale nikde nic nevidím.Až za chvíli si všimnu jak se v malých růžových keřích,hned vedle potůčku,cosi hýbe,Odhrnu kvítky a vidím maličkou vílu.Je tak nádherná až se tají dech.Na sobě má jemné růžové šaty.Vypadají,jako by byly utkané z červánků.Beru malou vílu do náruče.Její milé,modré oči se na mě láskyplně dívají.Usmívající se malé rtíky mě nutí smát se.Je tak milá,něžná a křehká..Přivinu malou vílu ještě více a cítím její malé,teplé tělíčko jak dýchá.Mám chuť malou vílu už nikdy nepustit.Cítím teplo a všimnu si,jak ze srdce malé víly proudí nádherné růžové světlo.Obepíná mě i malou vílu a pak se spojí se srdcem mým.Opatrně vracím malou vílu do růžového kvítku Pohladím ji po jemných sluncem protkaných vlasech a po její něžné tváři.Malá víla únavou usíná.Schoulená v bezpečí svého růžového kvítku.Naposledy malou vílu pohladím a opatrně,potichu,abych ji nevzbudila odcházím.Vím,že už navždy bude malá víla v mém srdci.Vím,že kamkoli půjde,naše růžová srdeční šňůra nás bude pořád spojovat.Bude dodávat teplo,lásku a bezpečí..

Johance 19.7.2006