Já zavařuju s agarem a solí. Cukr mi prostě nesmí do papulek mých děťátek! Takže: jak to dělám? Konkrétní zkušenost mám s jahodami, meruňkami, třešněmi, borůvkami, rybízem (ten je ovšem bez cukru jen pro otrlé, ale třeba na slepování vánočních perníčků (samozřejmě bez cukru!) je bezkonkurenční.
Ovoce omyju, vypeckuju a buď umelu nebo rozmačkám rukama. Na dvě kila ovoce dávám malou lžičku soli, zamíchám a vařím na mírném ohni (ideální je hrnec podložit rozptylovací mřižkou) anebo to dám do pekáče a šoupnu do středně vyhřáté trouby, obojí tak na jednu až dvě hodiny (měkké ovoce míň, tvrdé víc). Troubu přitom nechávám malinko otevřenou, aby mohla jít pára pryč. Musí se to často míchat, aby se to nepřipalovalo. Docela dost té šťávy se odpaří, zbytek je potřeba zahustit agarem, aby to mělo džemózní konzistenci. Agar rozpustím v trošce vody, povařím minutu, přidám k ovoci a ještě asi minutu povařím.
Horkou marmeládku dávám do malých skleniček, maximálně do těch od dětských výživ, protože když se to pak otevře, je potřeba o rychle sníst, samozřejmě se to kazí mnohem rychleji než chemicky ošetřené nebo cukrové marmelády. No a samozřejmě se to taky musí zavařit, takže skleničky zavíčkuju a zavařuju půl hodiny při 80 stupních (by oko, prostě tak, aby se to nevařilo, ale sem tam utekla nějaká bublinka).
Taky si každý rok zavařuju ovoce na buchtičky, které v zimě jako když najdu. Ovoce narovnám do sklenic (peckoviny vypeckuju, pak už to jde blbě), do každé sklenice nasypu špetku soli, zavíčkuju a zavařuju taky půl hoďky při 80 stupních. A když mám dobrou náladu, zavařím si do sklenic pohromadě několik druhů ovoce. Totéž dělám se strouhanými jablky na štrúdl. Pokud chci mít kompot, udělám to stejně, jen ještě ovoce zaliju do ¾ vodou
A co se dá dělat po celý rok, je sušené ovoce rozvařené s kuzu. Vezmu asi 3 sušené meruňky na osobu, nakrájím na kousky a vařím ve dvou až třech dílech vody s pár zrnky soli doměkka. Na poslední dvě minuty varu přidám jedno jablko na kostičky a zahustím kuzu, které nejdřív rozmíchám ve studené vodě a nechám přejít varem. Jde to udělat i s agarem nebo maizenou. (Kdo neví, tak kuzu je keř, ten prášek se dělá z jeho kořene, je velice lehce stravitelný, zlepšuje stravitelnost ovoce, zabraňuje překyselení trávicího traktu a posiluje a reguluje zažívání.
A ještě nějaké dobré koláčky: Hruškový koláč dělám tak, že do půl kila jemně mleté celozrnné mouky dám půl sáčku vinného kamene, přidám šálek kukuřičného oleje, nesířené rozinky dle chuti, půl šálku koncentrované šťávy (jablečné nebo hroznové), půl šálku rýžového sladu a jeden šálek vody přilévaný po troškách. Je možné přidat nějaké koření, třeba pomerančovou kůru, zázvor, vanilku, co vás napadne). Naliju na pečicí papír, ozdobím hruškami na plátky a upeču.
Jablečnou želatinu dělám tak, že litr bio 100% jablečné šťávy přivedu k varu s 10 gramy agaru, přidám trochu zázvoru, naliju do báboviček a studené vyklopím. (Manžel to někdy sní ještě teplé).
Makové mafiny dělám z půl kila mouky (celozrnné, samozřejmě, co byste ode mě čekaly jiného), přidám špetičku soli, vinný kámen a nemletý mák, trochu olivového oleje a husté ovocné šťávy, nejlepší je bio hrušková z Albia, vše tak, aby to mělo správnou konzistenci jako trochu hustší lité těsto. A upeču. Tohle je můj nejoblíbenější moučník, je úplně neslazený a přitom mooooooc dobrý, s oblibou ho dělám návštěvám, které netuší, jak jsem prdlá a pak jim řeknu, co v tom je. Zvlášť chlapi nemívají daleko k mdlobám.
A ještě trocha výhrůžek na konec: představte si, že průměrná spotřeba cukru v ČR je 37,1 kilo na osobu a rok!!! Včetně kojenců! No, vzhledem k tomu, že Pepča ještě cukr neměl v pusince, některá z Vás tuhle dávku snědla i za něj! Přitom v zemích EU je maximální doporučená spotřeba „jen“ 28 kilo. Kde jsou ty doby, kdy byl cukr v Anglii tak vzácný, že se prodával na předpis v lékárnách? A později, když už se dal koupit v obchodě, stálo kilo cukru půlroční plat! Jo, to byl jiný argument pro slazení ovocem a medem. Pro mě by cukr klidně mohl stát tisícovku…
Když jsem někdy před rokem a něco psala první deníček o příkrmech, Vlaďka mi položila naprosto nezáludnou otázku: co je vlastně na cukru tak zlého? Tak si to ještě jednou zopakujeme: rafinovaný bílý cukr se liší od všech ostatních potravin zejména tím, že je pouze zdrojem energie. Nepřináší tedy našim tělíčkům vůbec nic než kalorie! A přitom k trávění bílého cukru potřebuje naše tělo vitamíny skupiny B, chrom, zinek, vápník, hořčík, vlákninu a to jsem ještě nevyjmenovala všechno. Prostě cukr je jedna z mála potravin, které můžeme ze svého jídelníčku zcela vyloučit. V naší společnosti to samozřejmě není jednoduché, ale rozhodně proveditelné je, oddálit u našich dětí okamžik, kdy cukr poprvé vezmou do pusinky a ovlivňovat je natolik, aby ho jedli co nejméně. Třeba pomocí mých skvělých marmelád!!! Loni jsem jich udělala plnou spíž a v lednu už jsme neměli! Letos si udělám dvě spíže!
A propos: pokud se Vám to nechce dělat, vřele doporučuju marmelády St.Dalfour, mají je v carrefouru za 39 korun. Jsou pouze zahuštěné pektinem a koncentrovanou hroznovou šťávou a jsou vynikající. Marně se snažím sehnat samostatný pektin a zkusit to vyrobit, zřejmě budu muset vyloupit nějaký potravinářský podnik!
Dobrou chuť přeje Píďásek
|
