Na práci Martina Čonky by nebylo nic neobvyklého, kdyby se v posledním čase nediskutovalo tolik o diskriminaci a romské problematice. Novináři se okamžitě chytili šance a začali si spojovat jeho romský původ s už známými případy. Zeptala jsem se proto přímo jeho, jestli při práci s lidmi hraje důležitou roli romský původ, ale také, jak oslaví letošní Vánoce...
Začnu hned zkraje. Poslední dobou se vaše jméno často skloňovalo ve spojitosti s případem pana Šarišského nebo ústavní stížností Claudie Laburdové. V obou případech se poukazovalo na to, že jste Rom podobně jako vaši klienti. Myslíte, že je to při práci rozhodující?
Z čistě profesního hlediska si myslím, že to nehraje žádnou roli; na ústavní stížnosti jsem např. spolupracoval se svým kolegou ze studií, který Romem není. Mnohem důležitější v této souvislosti je, aby advokát, který romské klienty zastupuje, byl prost jakýchkoliv předsudků či snad rasistického smýšlení a chtěl svým klientům pomoci, to však platí pro každý vztah advokát - klient. Nepopírám však, že jsem jistou sounáležitost v těchto kauzách cítil. Claudii Laburdovou a občanské sdružení Athinganoi jsem zastupoval bez nároku na honorář.
Pan Šarišský, kterého jste právně zastupoval, se stal obětí diskriminace ze strany svého zaměstnavatele. V České republice však není takových soudně řešených případů monitorováno mnoho. Proč si myslíte, že to tak je? Myslíte si, že tenhle případ byl ojedinělý?
Je zcela zřejmé, že k projevům přímé či nepřímé diskriminace u nás dochází v mnohem větším měřítku, než jak se dozvídáme ze sdělovacích prostředků či statistik. Ne každý totiž má tolik odvahy, trpělivosti a vůle jako pan Šarišský, který si jednání zaměstnavatele prostě jen nenechal líbit. Mohu jen doporučit všem, kterým se stalo něco podobného, aby se neváhali obrátit na policii či na soud.
Martin Čonka
V letech 1995-2000 studoval na Právnické fakultě Západočeské Univerzity v Plzni. Poté dva roky pracoval jako právník na Městském úřadu v Chebu. Od roku 2002 do 2004 působil jako advokátní koncipient v advokátní kanceláři, pak se znovu vrátil na pozici právníka na Krajském úřadě v Karlových Varech. V tomtéž období (2004-2005) získal doktorát a s ním titul JUDr. Jeho rigorózní práce se týkala rasově motivovaných trestných činů. Přednedávnem si otevřel vlastní advokátní kancelář. Byl členem Kontrolního výboru města Cheb, kromě toho je bývalým členem občanského sdružení Athinganoi, které sdružuje romské vysokoškoláky. Dlouhodobě se věnuje vysokohorské turistice, už patnáct let hraje závodně stolní tenis. |
Pocítil jste i vy na vlastní kůži, co je to diskriminace nebo rasismus?
Já osobně jsem tento problém snad ani nikdy neměl, ale vím, že existuje a co strašného dokáže. Diskriminace je schopna fatálně ovlivnit lidský osud. Jak je možné, že o kvalitě života může jednoduše rozhodnout, že jste Rom - nedostanete ani šanci ukázat, kdo jste?
Ráda bych se ještě zeptala na vaši práci advokáta. Zajímalo by mě, kdo se na vás obrací častěji - Romové, nebo Neromové? Myslíte, že o tom z části rozhoduje i váš romský původ?
Většina mých klientů je vašimi slovy Neromy. Je možné, že Romové si mě vybírají podle mého původu, nemůžu říci.
Setkal jste se kvůli původu s negativní reakcí, respektive nedůvěrou u neromských klientů?
Ne, protože pokud někdo s mým původem má problém, tak si mě jednoduše nenajme.
Proč jste se vlastně rozhodl pro právo? V dnešní společnosti je to ve spojení s Romy ještě pořád neobvyklé...
Matematika je pro mě nepochopitelná tajemně krásná věda, jejíž tajemství nikdy neobjevím. Manuální zručnost je schopnost, kterou nevlastním, ale obdivuji u své partnerky. Takže moc toho na výběr nezůstalo... Teď vážně: právo či jeho aplikace je mocným nástrojem, který ve špatných rukou dokáže zlé věci. Ovládat tento nástroj je velice přitažlivé, mnohdy lukrativní, ale hlavně tím mohu pomoci.
Čím se zabýváte ve svém volném čase?
Sportem - nenahraditelná relaxace, jediná možnost jak ze sebe dostat nahromaděný stres, stolní tenis, tenis, squash, lyžování. Dále vysokohorská turistika, což je spojeno i s cestováním; se svými spolužáky z vysoké školy každý rok v létě vyjíždíme za nádhernými horskými scenériemi. Zdolány máme největší slovenské, rumunské, řecké a bulharské hory, další budou následovat. Samozřejmě i duše potřebuje svou potravu, takže rovněž literatura, návštěva divadel i společenských akcí. Politika jako res publica je pro mě natolik důležitá, že nechci stát stranou a jsem aktivním členem Občanské demokratické strany. Nejvíce ze všeho mě však motivuje a nabíjí úsměv mého synka, když ke mně vztahuje ručičky, aby mě uvítal po návratu z práce. V tento okamžik mám pocit nepřemožitelného ochránce, který je tu pro něj. Nejkrásnější na světě je ten absolutně upřímný úsměv dítěte...
Někteří Romové přiznávají, že žijí spíše „po česku“ než tradičně romsky. Jak je to u vás? A mimochodem, jak se u vás slaví Vánoce?
Já osobně, dalo by se říci, nerozlišuji mezi českým a tradičním romským způsobem života. Cítím se Romem ve svém srdci, nadevše ctím svého otce i matku a rodina je tím největším bohatstvím, co mám. Ke stejným hodnotám, ke svobodě a toleranci, chci vychovávat i svého syna. Na druhé straně vzhledem ke své profesi a obzvláště studiu na vysoké škole, kde jsem potkal své životní přátele, se spíše setkávám s „českou společností“, i když nemám toto rozlišování rád. Vánoce trávím zásadně v kruhu rodinném, symbolizují pro mne pohodu, ale také odpuštění, usmíření, vzpomínání na zesnulé příbuzné. Letošní Vánoce budou zase o něco hezčí, protože je budu poprvé slavit se svým synem. Jenom doufám, že vánoční stromek vydrží nerozebrán po důkladné prohlídce v nestřeženém okamžiku naším malým „montérkem“ alespoň do rozdělování dárků.
Renata Berkyová
ROMEA/RV
zdroj: www.romea.cz |
