JAK POSKYTOVAT PRVNÍ POMOC
Co mám dělat? Ten člověk leží na zemi a nereaguje!!!
Důležité je zjistit zda postižený reaguje na oslovení nebo na dotykový bolestivý podnět. Pokud nereaguje je třeba poznat jestli dýchá a jestli má zachovanou srdeční akci. Jestli dýchá snadno zjistíme přiložením dlaně, tváře nebo ucha před ústa a nos postiženého a tím cítíme proud vydechovaného vzduchu, zároveň sledujeme pohyby hrudníku (měl by se zvedat a klesat při nádechu a výdechu). Když postižený dýchá má tedy i zachovanou srdeční akci. V tomto případě je třeba ho zajistit do příjezdu záchranné služby umístěním do stabilizované polohy.
Stabilizovaná poloha
K ležícímu zachránce přistupuje ze strany. Vzdálenější dolní končetinu postiženého ohne v koleni a patu posune co nejblíž k hýždi. Bližší horní končetinu ohne v lokti jakoby do svícnu – pokrčenou ji upaží. . Poté tahem za rameno vzdálenější horní končetiny a koleno pokrčené dolní končetiny postiženého otočí směrem k sobě na bok. Druhou paži pokrčíme a hřbet ruky zasuneme pod tvář zakloněné hlavy postiženého. Stabilizovaná poloha nejen zajišťuje volné dýchací cesty postiženého, ale zároveň i přirozeně gravitací zabraňuje vdechnutí žaludečního obsahu při případném zvracení.
Záklon hlavy uvolní dýchací cesty
Pokud zjistíme že postižený nedýchá a dech se ani samovolně neobnoví při provedení záklonu hlavy a tahu za bradu dopředu, zahájíme resuscitaci – srdeční masáž a dýchání z úst do úst. Záklon hlavy u pacienta, je velmi důležitý – jeho provedení zajišťuje průchodnost dýchacích cest. Záklonem se oddálí se kořen jazyka od zadní stěny nosohltanu a postižený buď může sám dýchat, nebo se tak může provádět dýchání z úst do úst.
Resuscitace
Podle nejnovějších doporučení, platných od konce roku 2005, je potřeba pouze zjistit bezvědomí a bezdeší. V tom případě je pak potřeba ihned zahájit resuscitaci neboli oživování. Začneme pravidelným stlačováním hrudní kosti v úrovni mezi prsními bradavkami postiženého, frekvencí 100 x za minutu. Provedeme 30 stlačení, pak výše uvedeným způsobem zajistíme průchodnost dýchacích cest, zakloníme hlavu postiženého a zacpeme nos stlačením palcem a ukazováčkem za nosní chřípí a 2 x do postiženého vdechneme. Kdyby nosní chřípí nebyla při umělém dýchání stlačena k sobě, vdech od zachránce by právě nosem unikl a tudíž by umělé dýchaní bylo neúčinné. Při vdechu kontrolujeme, zda se mu zvedá hrudník, což svědčí o proniknutí vdechnutého vzduchu na správné místo. A opět provádíme srdeční masáž… do té doby, než předáme pacienta zdravotníkům. Nepřestáváme ani když v dálce již slyšíme houkání sanitky – musíme počkat, až první z posádky začne masírovat místo nás.
Dušení cizím tělesem
Viditelné těleso v dutině ústní lze manuálně odstranit. Doporučuje se použít rukavice. Těleso, které není vidět a má za následek dušení lze vypudit usilovným kašlem nebo 3 – 5 údery plochou dlaní do zad mezi lopatky.
Zástava krvácení a protišoková opatření
Velké zevní krvácení je nutné zastavit. Není podstatné, zda je to krvácení tepenné nebo žilní (při větších úrazech bývá smíšené), rozhodující je velikost krevní ztráty. Ztráta od 1 litru krve výše může uvést do chodu obranné kompenzační mechanismy a výsledkem je šokový stav, tedy porucha prokrvení tkání a orgánů méně důležitých pro přežití, periferních.
Postižený je bledý, má bledé i sliznice, při stlačení nehtového lůžka se porucha periferního prokrvení prokrvení projeví tím, že nehtové lůžko zrůžoví za déle než 2 vteřiny. Typický je pocit žízně, chladu, přidává se i útlum, nebo naopak neklid nebo zmatenost – to je projevem nedostatku kyslíku v mozku.
Zdravotníci zjistí pokles krevního tlaku a zrychlenou srdeční akci. První pomoc je jasná: zevní krvácení zastavíme nejčasteji použitím tlakového obvazu, který přiložíme přímo na ránu a pevně obvážeme. Je-li zdroj krvácení na končetině, pomůže i zvednutí rány nad úroveň srdce. Jestliže se krvácení nezastaví tlakovým obvazem, lze použít zaškrcovadlo, to musíme naložit mezi ránu a srdce a stlačit tak přívodnou tepnu.
U vnitřního krvácení je snadné stav podcenit, je nutné si proto všímat výše uvedených známek šoku. Je možné dát postiženého do protišokové polohy – položíme ho na záda a dolní končetiny zvedneme asi 30 až 40 cm nad podlahu. Tím se krev z velkých cév dolních končetin dostane do centralizovaného oběhu. Vzhledem k pocitu zimy a k tomu, že chlad prohlubuje šokové změny, je dobré postiženého i přikrýt, a to i tehdy, když zdravé osoby pocit zimy nemají.
Zdravotníci pak samozřejmě mají větší možnosti léčby - doplňují oběh zajištěním žilního přístupu a podáváním infuzí přímo do krevního oběhu, léky proti bolesti také mohou pomoci zabránit rozvoji šoku, stejně jako správné ošetření všech poranění.
Záchranný řetězec, jehož důležitou součástí je i předlékařská první pomoc
Často hovoříme o pojmu „řetězce přežití“ – je specifický pro zásahy záchranné služby. Začíná v okamžiku náhlé příhody nebo úrazu právě rychlou a pohotovou reakcí prvních svědků na místě příhody. Pokračuje rychlým zpracováním tísňové výzvy operačním střediskem, rychlým vysláním příslušné posádky na místo a kvalitní prací záchranné služby. Neméně důležité je pak i plynulé předání pacienta v nemocnici. Říká se, že řetězec přežití je tak silný, jak je silný jeho nejslabší článek – tedy pokud jeden z výše uvedených kroků selže, může to významně ovlivnit stav postiženého. Proto záchranná služba musí spolupracovat s veřejností a proto je někdy potřeba, aby se na místě našel někdo s odvahou udělat něco pro záchranu druhého člověka. Zdravotníci pak ošetřují a transportují pacienty, jejichž šance na přežití je významně vyšší, než v situacích, kdy všichni jen pasivně čekali na příjezd sanitky.
zdroj: http://www.uszssk.cz/index.php?mid=19&msid=14 | 
