Vašek přenechal nelehký úkol, zápis do deníku, na mně, Haníkovi. Zuzanka za dobu naší spisovatelské nečinnosti ušla pořadný kus cesty k dospělosti. Po výrazném zlepšení komunikačních schopností zvládla nedávno i první velkou zkoušku úspěšného batolete a začala 'dělat louže' a 'šišky šiškatý' do nočníku. Cesta byla vlhká, ale naštěstí netrvala dlouho. Já, starostlivá maminka, pořád čekala na vyšší teploty a nakonec jsme to za pomoci několika pročůraných tepláků, kalhot, pyžam (když už došlo všechno dostupné oblečení) a hlavně zalitého koberce, zvládli i za chladného, deštivého, anglického počasí.
Teď ještě zpět k zlepšovaní komunikačních dovedností. Zuzanka v poslední době postupuje metodou čím víc tím líp a to se projevuje tak, že ráno jen otevře první ospalé oko, už otevírá i pusu a vítá den prvními slůvky (šikoná bobika, čajík, mamiko mamikovatá, tatínek jel kole do práce a podobně). Celý den pak bez přestání (snad jen s výjimkou poledního spánku) komentuje svoje i naše činnosti a nová poznání. Z dřívějších hesel se stala složitá souvětí - "Tatínek rozbité kolo protože musíme vyzvednout v práci; bobika neřídí, protože veze," a tak dále. Večer ještě převypráví shlédnutou pohádku o krtkovi nejříve mně a pak všem spolubydlícím v postýlce a spokojeně zavře oči a naštěstí i pusu..
Zuzanka je, jak sama říká, šikovná bobinka.
Dobrou noc šikovná bobisko, dobrou noc děti, dobrou noc naši drazí čtenáři. |
