Máme konec března, jaro už je ve vsi, a s ním také velká voda, která naštěstí na naše sídlo v kopci nemá nárok. Počasí je stále proměnlivé, ale prosluněných dní přibývá, teploty okolo patnácti stupňů už nejsou výjimkou, a tak Zuzanka odložila spacák a skafandr a opaluje se jen ve vepřovém kompletku v kočárku pod dekou. V tuhle chvíli si ani nedokážu vybavit, jestli Zuzka z kočárku pozorovala zatmění Slunce nebo ne.. Ono ale prý v tu dobu bylo pod mrakem, nevím.. Zuzčin jízdní řád je už delší dobu ustálený, vstává v šest ráno, spát chodí mezi osmou a devátou, v noci si dopřává jednu přesnídávku, obvykle mezi druhou a čtvrtou hodinou. Dnes jsme byli u paní doktorky Pokorné na třetí dávku očkování trojkombinace a taky proti obrně. Nejdřív nám ale Zuzanku sestřička zvážila a jazýček váhy se ustálil na hodnotě 6360 gramů - blahopřejeme Zuzanko, jsi baculatý kojenec, máme z Tebe radost. Po vážení dostala Bobinka na lžičce obrnu a poté injekci do nožičky. To se ví, že injekci přes zaťaté zuby oplakala a my málem s ní; docela rychle ji to ale přešlo a cestou z ordinace v kočárku klidně usnula. Zbytek dne byla hodná a normálně jedla a spala, až večer před koupáním se Haníkovi zdála horká, tak jí změřila teplotu a teploměr vytažený ze zadečku ukázal číslo 38,7. Pravda, před vytažením teploměru se Bobinka uvolnila v hnědkavém odstínu, což teplotu možná o pár desetin zvedlo, ale i tak jsme zvážněli - je to historicky první Zuzančina vysoká teplota. Kromě patrné rozmrzelosti nevypadala Zuzanka, že výrazně trpí, takže jsme jí zatím žádné léky nepodali a po krmení jsme ji odnesli do postýlky. To bylo okolo osmé večer, usnula během deseti minut; jen si zabroukala pohádku na dobrou noc. Teď je pět minut po deváté a Haník právě hlásil, že má Zuzanka otevřené oči. Z ložnice se však zatím neozývá nic než ticho... |
