Ja rodila mladsi dceru tesne pred 44, usmevny bylo, jak jsme ji vedli prvni den do skoly v den mych 50. narozenin.

Jeji sestra je o skoro 6 let starsi, pro nas oba to jsou jediny deti.
Tehotenstvi jednodussi nez to prvni, v obou jsem musela par tydnu doma lezet, coz bylo podruhe kvuli diteti nehezky.
A to jsem mela obrovskou podporu od manzela, zadny starosti s bydlenim ci financema a kdyz jsem musela tech 4-5 tydnu lezet, dochazela k nam denne na 4 hodiny pani na vedeni domacnosti a peci o starsi dite.

V tehotenstvi jsem dostavala infuze zeleza, diky tomu jsem mela hodne energie, krome te anemie zadny problemy. K tomu ale nutno dodat, ze kdyz mi v 50 delali ve Fitnessku ruzny testy (zatez, metabolismus a tak) tak pry biologickej vek je 35...

Po porodu to bylo husty: lehka poporodni deprese a miminko, co na mne viselo 24 hodin denne. S obrovskou podporou manzela to bylo lepsi a lepsi.

Ted jsem stara matka a celkove unavena.
Predstava puberty mladsi dcery za 1-2 roky je moje nocni mura.
Zrovna pred tydnem prisla ta dcera (11 let, 6. trida) a s usmevem mi sdelila, ze jsem nejstarsi matka ve tride: mrcha telocvikar je nechal nastoupit do rady "podle veku matky"; nejmladsi matce je 36 a je zrovna tehotna.

Na tvym miste bych si porozmyslela a udelala plan, co bych delala "kdyby".
Mit plan B pro vsechny (!) pripady.
Ale ja jsem poseroutka...
Nechteli jsme byt par s jedinackem, jenom proto jsme do toho sli.

Jo a otehotneni poprve napoprve, pak to 4 roky neslo, predcasna memopauza, pry uz jsem sterilni. Na dovolene pred presto planovanou IVF se spontanne zadarilo.