Ropucho, dítě si vybíralo z předkládaného jídla pouze to, co chtělo jíst. Tempeh nevyžadovalo, neb o jeho existenci nevědělo. Taky nevyžadovalo tatarák, neb se doma nepředkládal, a stejně by ho nejedlo. Tedy obojí - předkládání i nepředkládání - jde za dítětem, nikoli rodiči.

Mmch jeden čas jsme jezdili na nějaké semináře a nákupy na vegetariánský "statek" rodiny, která vedla svoje syny důsledně vegansky a obecně zdravě. Různé kaše, zapečeniny z toho, co permakulturně vypěstovali na zahradě, sladkosti jen domácí z pohankové mouky, ořechů a medu, atd... Mimo rodinné stravování jim ale po letech bojů (hlavně s jedním, ten prý klidně iks dnů po sobě doma neobědval, prostě nejedl nic, protože co měl doma k dispozici mu lezlo krkem - kaše mu stačila k snídani...) nakonec povolili jíst, co chtěli (ve škole, ve městě), protože jinak by jim chlapci museli lhát - prostě si ten párek a kolu chtěli dát, vedení nevedení