Já teda nevím, co se nakupuje jinde. Mám rozpočet 100 Kč na dítě. Chci, aby ve výtvarce byly aspoň 3 stojany, aby se u nich děcka prostřídaly. Na to by padla půlka rozpočtu, takže na to hodlám vydělat prodejem výrobků z kroužku. Nebo teď budeme malovat celá škola na kameny. Asi je blbost, aby každé děcko kupovalo akrylové barvy a vlastní lak. Koupím to z rozpočtu. Tím pádem zůstane jedna čtvrtka nevyužitá (ó, jaká hrůza), ale barvy na osobu budou stát fakt víc než ty 2 Kč. Mohli by si rodiče pro každé děcko koupit svoje, budou mít přehled a zaplatí třeba 200 Kč za barvy, které už možná nebudeme používat. A takových věcí je plno. Ve škole máme zásobu různých potřeb, které je nesmysl kupovat jednotlivě. Třeba tiskařská barva na grafiku... Abych ušetřila, už jsem navázala družbu s OBI, ve svém volném čase tam jezdím na velké kartony.
Představa rodičů, že 100 Kč na děcko je moc a že to je na balík čtvrtek, na které si učitelka po večerech maluje, je dost směšná.