Myslím, že je důležité vybrat si školu, se kterou nemusím bojovat.

Já jsem hodně "protistádní", nějaké "povinnosti" nehodlám plnit, pokud nevnímám jejich smysl.

Proto moje dítě chodí na soukromou školu, kde z principu je ten přístup jiný:

- děti učitelům skutečně tykají
- domácí úkoly se nedávají (to samozřejmě nebrání tomu, aby se dítě doma učilo nebo si procvičovalo)
- učebnice a sešity zůstávají ve škole (bereme si je jen - dobrovolně - na víkend, čili během víkendu s dítětem proběhnu, co dělali ve škole, mrknu, jak mu to jde atd.), čili celý týden chodí jen s "pytlem" se svačinou a netahá se s aktovkou
- dětí je ve třídě 15
- hodnocení je slovní (ano, i teď ještě pořád i na druhém stupni)
- výuku mají blokovou
- nosit nemusíme nic (za 5 let snad jednou kaštany a asi 2x se po nás chtěly papírové kapesníky, ale povinné to není)

A to vzdělávání fakt funguje, děti umí, mají školu rády...

Platíme školné a nad rámec platbu za výlety, vstupné atd., to se pak vyúčtuje podle toho, na jaké akci to dítě reálně bylo.

I tak je nám všem jasné, že škola může dítěti poskytnout jen to, na co má. Takže každý podporujeme školu i nad rámec školného tím, co je pro něj přirozené. Já třeba 2x za rok kupuju dle jejich požadavků papírenské/kancelářské věci (kupuju i do své kanceláře, tak toho vezmu víc), dávala jsem do školy nějaký vyřazený nábytek (regály, knihovny) - prostě než bych to vyhodila, tak jim zavolám, jestli by se jim něco nehodilo a oni si něco vyberou..., nebo polštářky, přesně jak píšeš - odřezky látek, různé dřevěné kousky poliček a tak - s tím, že třeba se jim to na nějaké to tvoření bude hodit...
Když máte svou školu rádi a dokážete vnímat i její potřeby, tak je spousta věcí, které jí můžete dát a vlastně vás to ani nic moc nestojí (nebo nic) a oni na to pak třeba využití najdou... Někteří rodiče pracují v zajímavé práci, tak tam děti třeba měly exkurzi. Někteří tatínkové jsou šikovní, tak podpoří školu třeba vlastní prací při něčem.

možná jsou i někteří rodiče, kteří se jen "vezou", což může být pochopitelné s myšlenkou - zaplatím školné, tak ať mě víc s ničím neotravují - ale nevím o nich. Ona je to i určitá "kultura", nápodoba, resp. nastavování standardu. Přitom se nic nevyžaduje a neříká se to nahlas, takže se nikdo nemusí cítit trapně, jestli dá některý rodič víc a některý míň.