Rodinová, to mám pocit, že něco takového se u nás občas děje v pracovní realitě
![~t~](/g/s/20.gif)
Jinak tedy je obdobný na první pohled daleko snazší úkol překvapivě obtížný i bez jazykové bariéry: dva lidi mají stejnou sadu dílků stavebnice (jenom deset cca), různé barvy a tvary. Nevidí na sebe, slyší se. Jeden staví co chce a říká druhému, co dělá, tak, aby druhý postavil to samé. Prakticky nikdy se to nepodaří
![~d~](/g/s/29.gif)
(je to cvičení na uvědomění si, jak snadno vzniká nedorozumění, a proč tedy musíme být tolerantní k "chybám", respektive k časté situaci, že druhý člověk neudělá to, co jsme řekli, že udělat má).