když jsem doma řekla, že bych chtěla jít na knihovnickou školu, ale bojím se dát přihlášku, že se nedostanu, řekli, ať nejsem pitomá a jdu do toho... a naopak jako "jistotu" jsem jim odsouhlasila gympl, což byla jinak moje noční můra (ale asi jsem jim to ani neřekla, jinak by mě nejspíš nenutili)
![~t~](/g/s/20.gif)
první práci jsem si našla v rámci praxe v posledním ročníku, kdy mě ředitelka knihovny doporučila jinam a tam mě vzali - s rodiči jsem to tedy nijak zvlášť nekonzultovala, byli asi rádi, že se vracím domů
![:-)](/g/s/0.gif)
každá další změna pak opět byla jen na mně, občas jsem se teda radila, ale bez toho, že bych jejich rady brala jako něco víc, než jen rady - rozhodnutí bylo výhradně na mně...
![~d~](/g/s/29.gif)
a oni ani neměli moc tendence za mne nějak v tomto smyslu rozhodovat - pravda, nikdy jsem nepřišla s nápadem typu "odjíždím na rok na severní pól, letím na mars případně budu dobrovolník a vy mě budete živit"
![~:-D](/g/s/1.gif)
u našich dětí se zatím jedná jen o výběr škol, nejstarší si našla sama střední a rozhodla i o vysoké, u syna jsem mu našla sš, ale rozhodoval se taky sám (s našimi poradními hlasy
![~:-D](/g/s/1.gif)
)