Naši mi do toho mluvili v tom smyslu, že mi radili, abych studovala něco, čím se dá uživit. Podporovali by mě asi v čemkoliv, ale radili mi, abych se nedala na učitelství, na archeologii nebo na něco podobného, kde bych mohla být závislá na lépe vydělávajícím manželovi nebo nikdy nedostat hypotéku. Poslechla jsem je, ale tu archeologii si stejně ještě vystuduju jen tak pro radost, i když v tom pracovat nebudu.

No a dětem do toho nemluvím vůbec. Velké dítě je pragmatik a říká, že půjde studovat tam, kde se uživí a ne tam, co ji baví, ale neříkám jí k tomu vůbec nic. Mladší děti netuším, ale plánuju, že jim do toho taky mluvit nebudu. Byla bych ráda, aby to bylo něco počestného, ale to je tak vše.