Mě vůbec. Ani do výběru VŠ, do výběru zaměstnání už vůbec... Když jsem si hledala první opravdovou práci, tak už jsem byla 5 let dospělá a vystudovaná, nechápu, proč by mi do toho matka měla mluvit...

Velký syn studuje stejnou VŠ jako muž, ale to mu nikdo neradil, vybral si to sám. Muž teda spíš chtěl, aby studoval medicínu, ale to by to holt musel mladý chtít, medicína se těžko studuje "z donucení". Tak čekám, že i malého bude do té medicíny trochu poňoukat, ale nedovedu si to představit, sklony k tomu malý nemá vůbec žádné...

Sama jsem zvědavá, jestli po dokončení VŠ velký syn půjde k tátovi do firmy, nebo si bude hledat vlastní uplatnění...