Tak procitam článek. Paní je buď velmi neobratná ve vyjadřování, ale spíš má nebezpečný pocit vlastní výjimečnosti.
" Bavily se mezi sebou a jedna říkala, že jí máma slíbila pejska, když skočí tolik a tolik. A ta druhá na to reagovala: „To tě jako takto vydírá?!” A tady je vidět ten princip. Ta jedna by se dala i přesvědčit, kdyby měla nějakou motivaci, ale ta druhá jí to srazí, že je to vydírání. Pro někoho to může být motivace, pro druhého vydírání. A přesně tyto móresy by si děti tahaly ze školy nebo z nějakého kolektivu. A mnohé podstatně horší. Byly by pro ostatní divné a pak by se to proti nám všem třeba obrátilo, to ano. "

Jestli ta poslední věta nezavání stihomamem, tak nevím. Ani ji nenapadne, že motivovat dítě k vítězství formou odměn, není možná to pravé - co slíbí příště ona matka? Ona usuzuje z dojmů ze závodišť, které jsou ale plné dětí ještě více "stejných", než ve škole. Ona chce, aby děti znaly pouze svět, který jim stvořila ona a manžel. "Některé Světové hvězdy trénují rodiče" - dceři je 8. Ona ji vnímá jako hvězdu a sebe jako trenéra hvězdy. Jinou cestu si nepřipouští. To je přímo příšerný.