Jednom takové téma pro odlehčení.

Vzpomínáte si na svoje školní léta? Na to, jak se někteří učitelé a učitelky vyjadřují o dětech? Když už to vezmeme od toho nejhoršího, tak lidé tak nějak chápou, že říct o nějakým dítěti (nebo mu to napsat do posudku), že je to vyloženě "grázl" by bylo přeci jen asi tak trochu negativní označení a že je asi lepší se tomu pokud možno vyhnout. Co je ale opravdu šokující, že nemají sebemenší problém třeba takové fakt celkem tiché a stydlivé dítě neustále a přede všemi označovat a nálepkovat jako tiché a stydlivé. To nemají soudnost? Mají dojem, že to není negativní označení? Nebo si snad myslí, že to dítě to jako negativní nevnímá? Nedochází jim, jak neuvěřitelně ponižující tahle označení to pro takové dítě jsou? Že to dítě by možná stokrát radši bylo "grázl" a muset x krát po sobě poslouchat že takovej tichej a stydlivej (rozuměj trapnej nesebevědomej chudáček), nebo dokonce prý "působí zakřiknutě" (ano, tohle mi kdysi napsal jeden takovej magor do posudku při přijetí na střední školu) je pro tyhle děti asi tak ta vůbec největší a nejvíc ponižující podpásovka? (ano, právě s přihlédnutím k tomu, že každého nejvíc bolí to, co je pravda) Myslíte, že si to ti učitelé vůbec neuvědomují, jak to ty děti vnímají a jaké to pro ně je, muset tohle poslouchat? Že si učitel či učitelka zkrátka řeknou, že tohle přece není negativní vlastnost (sami takový třeba nejsou a tak to nevnímají jako známku slabosti) a tak je úplně v pohodě to dítě pořád a přede všemi nálepkovat tím úplně nejhorším možným označením pro něj? (navíc ty děti, kterých by si spíš měli cenit právě za to, že to nejsou ti grázlové?) V dětství a v pubertě jsem to nenáviděla a nejhorší bylo, že podobné dítě se tomu už z principu nikdy nedokáže a nebude bránit, jenom tiše trpět. Přemýšlejí nad tím ty učitelky vůbec někdy takhle? Co myslíte?