Tohle je věčné dilema rodičů postižených dětí, obzvlášť těch, kteří si své postižené dítě nechávají doma do poslední chvíle a pak se zděsí, že je vlastně nemá kdo zastoupit. Podle stupně a typu postižení lze hledat včas chráněné bydlení nebo ústav, ale nárokovat osobní péči o postiženého příbuznými mi připadá naprosto neomalené a majetkem nevykoupitelné. Péče kýmkoli jiným než rodiči by měla být naprosto dobrovolná a také by mělo být na uvážení pečovatele, zda nenastal čas na umístění do nějaké instituce. A k tomu, že by snad dědění po společných rodičích mohlo být podmíněné převzetím péče o postiženého sourozence se raději nevyjadřuji.