Toar,

ne, to není. Pokud bys zavolala po 30 letech kamarádství poprvé někomu s úzkostí, zda u něj neleží tvé dítě, dost by mě překvapilo, kdyby tě poslal někam. Pokud bys volala co týden, tak by mě to po jisté době naopak vůbec nepřekvapilo, ať je za tím kamarádství nebo není.

Já myslím, že člověk něco očekává v podstatě vždycky, hlavně v nejbližších vztazích se tomu nevyhneš, ale někteří lidi (a podle mého k nim patříš, jak tě tak dlouhodobě čtu) mají očekávání bambilion, všechno nějak plánují (spíš přeplánovávají), poměřují a vyhodnocují a občas to staví tak, jako by měli morální nárok... a oni by ho třeba i měli, ale jako u toho angreštova Vinnetoua, v okamžiku, kdy tím morálním nárokem začneš šermovat, jde vztah do kytek.