Nepamatuju si, že by to někdo někdy komentoval, ale děti vyváděly celkem málokdy. Většinou (asi až na ten jeden případ v cukrárně) ječely na procházce. Jely na odrážedlech, dorazila jsem s nimi k řece. Tam pravidelně dostaly záchvat (únava, chtěly dál, nechtěly domů a podobně). Takže jsem byla u řeky s řvoucími dvouletými dvojčaty a dvěma odrážedly. Děti jsem si hodila na záda, v každé ruce jedno odrážedlo a vlekla jsem to domů. Tak nějak mi to moc nevadilo, nikdy jsem nekřičela, prostě jsem je odnesla. Dokonce mám dojem, že se to sousedům docela líbilo.

V pozdějších letech jsem cestou k řece potkávala odhozená odrážedla – přesně vím, proč. Jedna maminka si teda dost naběhla, bo měla jakési přetěžké šlapací autíčko, takže se pak domů vracela nadvakrát, občas posílala manžela.