"Je to otázka chvilky, natlačí tě někam mezi jiné pacienty"

- posledně mi sestra řekla, že jsou plní, ať přijdu a počkám si - čekala jsem čtyři hodiny, byla jsem na to připravená, vzala jsem si knížku a vydržela to - jenže to byla ještě škola, teď není a nemám hlídání, když budu vědět přesný čas, bude to fakt chvilka a tu budu schopna zajistit i pro Rišku.

Tohle fakt nesnáším, někde se něčeho doprošovat, kdosi tu psal o asertivitě, já asi moc diplomat nejsem. Taky si moc nevím rady s tím postavením, že nejsem pacient, ale klient - o to víc bych jako platící zákazník měla mít, jak to říct, otevřené dveře ne?
Asi jsem naivka, ale stejně se cítím i na gyndě, když mi v těhotenství dával nadstandart za 3000 a chtěl to jako "dar", cítila jsem to jako křivdu, když jsem rodila v pátém měsíci a považovala to za vyhozené peníze.
Naopak když jsem byla v Gemini ve Zlíně na operaci očí, můj životní sen a šetření, tam se chovali skvěle - a ano, jako ke klientovi.
Ale steejně si pořád myslím, že zdraví je jen jedno, že ve zdravotnictví jsou obrovské černé díry a pojišťovny hradí málo napříč obory. Jak už jsem psala, nikdy mi nic není, péči využívám minimálně, v konečném důsledku právě tu placenou, to je absurdní.