mě se teď ozvala kamarádka, kterou jsem neviděla pět let... my jsme si ani nepsaly, protože prostě nebyl čas - nějak nám to vyšlo, že žijeme v podobných podmínkách byť na různých kontinentech - takže jsem si na ní občas vzpoměla, ale pak nenapsala... no tak se teď ozvala ona... a já jsem moc ráda...

S další mojí kamarádkou jsme se taky neviděly několik let - a pak jsme se zase "našly" - spíš to bylo tím, že jsme se ocitly na nějakou dobu v jiné životní fázi (ona vdaná, s dvěma malýma dětma, já svobodná, cestující). Ani nevím, kdo inicioval ten kontakt, ale proběhnul a teď to udržujeme... je jedno, kdo se rozhoupal první, důležité je, že to funguje.

takže pokud ty tvoje kamarádky se s tebou vidí rády, tak to není žádné vnucování, ale možná jim nezbývá energie... já si občas říkám "copak asi dělá xy, už jsem jí neviděla hrozně dlouho" - ale když si to říkám třeba ve tři ráno, nebo při řízení na dálnici, tak je to k ničemu, protože v tom okamžiku nezačnu psát emaily / telefonovat, odložím to na večer, večer jsem unavená / zahlcená rodinným provozem, tak to odložím... až to najednou odkládám několik měsíců...