Já jsem to se svou úzkostnou poruchou měla spíš obráceně. Projevila se mi v době, kdy jsem měla relativně volněji, protože mi končila mateřská a dcera chodila na dopoledne do školky. Měla jsem konečně čas pro sebe a stejně jsem se sesypala. TeĎ mám objektivně stresu víc, chodím na plný úvazek do práce, 3 děti, domácnost, kroužky, pes... A s AD je mi dobře, nemám pocit nějaké uštvanosti. Důležitý je, že mě moje práce fakt baví, takže i když je jí dost, tak nemám pocit, že bych nezvládala. Tak a teĎ to musím jít zaklepat, aby se to nějak nepo....o