Od té doby, co mám děti si netroufnu vůbec nikomu radit
Úspěšný - neshodneme se ani s manželem na tom, kdo je úspěšný.
Navíc já ani moc neřeším úspěšnost, ale spokojenost (manžel nesnáší slovo spokojený, spokojený = smrt).
Spokojený člověk žije tak, jak se mu líbí. Má rodinu, která ho má ráda, přátele (nebo jen jednoho, to je jedno), peněz tolik, aby to pro něj nebylo denní téma a trápení a měl na vše, co potřebuje, práci, do které chodí rád a ideálně je zdravý.
Pro manžela je úspěšný někdo na úrovni Kellnera, tedy děti by měly mít excelentní vzdělání, vlastní business, kterým by vydělaly tolik, aby nemusely pracovat a žily následně jen z renty. Tu rentu bych jim tedy přála (i sobě)