Tak v pubertě jsem právě extra rozlišovali učitele na ty, kteří jsou "O.K." (a brali jsme je vážně) a kteří ne - těm jsme dělali téměř "peklo na zemi" Menší děti asi víc "žerou" i slabší učitele a těm starším je už jich naopak alespoň líto, příp. mají nad tím nějaký nadhled ("je to ... , ale co naděláme")
Osobnost člověka je podle mého naprosto důležitá téměř vždy a všude. Většinou tedy hlavně pro něj, v případě učitelů ta osobnost ovlivňuje i životy fůry dětí a může to být ovlivnění opravdu zásadní - v dobrém i ve zlém ...